Hlavní rolí dnešního příspěvku je pan Luopu Danzen, prostý rolník bydlící v okrsku Pajlang v jihotibetském regionu Xigaze. Ten před několika léty založil v rámci svého domova první závod na zpracování camba, které je pro Tibeťany nejoblíbenější druh potravin, zhotovený smíšením vysokohorského ječmenu Qingke s máslem. Podařilo se panu Luopuovi učinit obchodní značku svého podniku proslulou po celém Tibetu. Dále jsou informace od zpravodajky našeho rozhlasu akreditované v Tibetu .

„závod na zpracování camba ve vesnici Guire zaujímá rozlohu více než 1000 metrů čtverečních. U každých dílen je rušno. Před vchodem závodu se vidí dlouhá fronta nákladních aut plných camba, které jezdí směrem do jiných oblastí Tibetu."

Majitelem závodu je právě vesničan Luopu Danzen. Má opálenou pleť a usmívá se prostě, úpřímně a otýchavě. Je těžko ho spojit se soukromým podnikatelem majícím hlavu na provozování podniku.

Okrsek Pajlang, kde pan Luopu bydlí, má úrodnou půdu a představuje důležitou produkční základnu zemědělských plodin v Tibetu. Zdejší Qingke je zmámé svou jakostí, nicméně rodina pana Luopu žila v peněžní tísni kvůli nedostatku orné půdy a pracovních sil. Pan Luopu nejdříve opustil vesnici na výdelěčnější práci a také koupil úvěrem náklaďák k provozu přepravy. To ale podstatně nepřispělo ke zlepšení života celé rodiny.

Později se zabýval prodejem životních potřeb ve vesnici a okrsku. Od zákazníků však dostával jen pytlíky Qingke.

„v tehdejší době jsem z prodaných zboží nedostal hotové peníze, ale spíš obilí, neboť všichni žili v bídě a neměli peníze. Tak jsem musel ještě prodat pytlíky Qingke a za tímto účelem jsem jel do Lhasy a po regionech Shan-nan a Naqu. Vyčerpal jsem různé způsoby k prodeji obilí a někdy ani nemohl vydělat dopravní výdaje."

Když prodej Qingke trápil pana Luopu, ten se náhodně seznámil se novým zpracováním Qingke v jiných oblastech Tibetu. Jako hlavní jídlo Tibeťanů je camba zhotovený z mouky Qingke a jí se po míchání s máslem či vodou a cukrem. U tradičního zpracování se používá kamenný mlýnek, což je namáhavé a časově náročné. U nově vzniklého průmyslu se využívá motor k pohánění mlýnu, což velice přispělo k osvobození lidských sil.

Pan Luopu si tehdy myslel, že zpracování camba musí být odvětvím s nízkými investicemi a rychlými účinky, protože potenciální trh camba je obrovský a jeho okrsek Pajlang je zase domovem jakostního Qingke.

Nápad pana Luopu vedlo v r. 1999 k vzniku prvního závodu na zpracování camba v okrsku Pailang. Nedostatkem zkušeností mu byl začátek podnikání velmi těžký. Kvůli nepříjemné příchuti se jeho produkt netěšil oblibě trhu a bylo tak utraceno množství obilí. Až po dvou letech se mu podařilo zlepšit kvalitu produktu a prodej je čím dál tím větší.

Pan Luopu prostudoval technologie zpracování a způsoby provozu. Za zmínku stojí zvláště to, že sám vyprojektoval a dal vyrobit sérii zpracovávacích zařízení a tím šetřil náklady a velice zvýšil produktivitu.

Pan Luopu nikdy nezapomněl své krajany. 90 procent zaměstnanců jeho závodu pocházejí z chudých rodin. Podle statistiky, zaměstnanci získávají roční příjmy ve výši 270 trisíc juanů. Kromě toho pan Luopu vždy nakupoval Qingke ve svém okrsku. Starosta okrsku uvedl,

„jeho závod nakupuje množství Qingke pěstované rolníky v okolí, a to za státem určenou cenu.. Také zaměstnává lidi z chudých usedlostí. Průměrné příjmy na hlavu jednoho obyvatele v okrsku Pailang činily v loňském roce 1970 juanů, zatímco v závodu pana Luopu dosáhly 3400 juanů. Pan Luopu hraje svou úlohu při zvýšení příjmů rolníků a v podpoře místního hospodářství."

Aby napomohl panu Luopuovi rozvíjet zpracování camba, autonomní vláda v Tibetu mu daroval 50 tisíc juanů a Svaz venkovských podniků v regionu Xigaze mu poskytl na technickou přestavbu bezúrokové úvěry ve výši 200 tisíc juanů.

Závod pana Luopu se již změnil z počáteční řemeslnické dílny v soukromý podnik s 70 zaměstnanci. Roční prodej činí přes 2 miliony 300 tisíc juanů. Produkty se značkou „Luodan" již získaly povolení k vývozu.