Staří lidé jsou všeobecně konzervativní. Dnes je svět trochu jiný. Důchodci nové doby v čínských městech jsou zvědaví a nemálo z nich chce zkusit všechno nové. Zaplaťme každý za sebe! Čínská tradice je, že když víc než dva lidé něco společně podniknou, třeba jdou společně na oběd, útratu vždy platí jeden za všechny. Všichni zainteresovaní se pak handrkují o to, aby zaplatili za ostatní. Jinak by se to považovalo za ostudu a za neslušné jednání. Ostatní, kteří nezaplatili, se to snaží někdy později oplatit. Pod vlivem západní kultury je mezi čínskou mládeží rozšířena praxe, že při společných akcích platí každý sám za sebe. Dnes, v čínských městech k tomuto způsobu účtování přistupují i důchodci. Ve městě Su-zhou se staří přátelé často setkávají a nemusí mít obavu o peníze právě díky principu „zaplaťme každý za sebe". Důchodkyně-učitelka Zhou Yün-zhen se v posledních letech jednou měsíčně setkává s bývalými spolužáky v čajovnách. Ve městě se nenajde čajovna, kde ještě nebyli. Pokaždé, když se otevře nová čajovna, hned se tam sejdou. Ochutnávají čaj s občerstvením a baví se tak vesele, že zapomenou na svůj věk. Kdyby někdo zaplatil za ostatní naráz, bylo by to pro něj břemeno a ostatní si zase musí lámat hlavu nad tím, jak to oplatit. Naše bývalá kolegyně ze sekce paní Chen, dneska již penzistka mi řekla, že její spolužáci ze střední školy se setkávají jednou ročně. Dříve to bylo střídavě v bytě jednoho z nich. Aby ulechčili hostiteli práci, každý přinesl sebou nějaké čínské jídlo. I přesto hostitel musel připravit víc jídel z obavy, že jídlo nestačí, a také z tradice pohostinnosti. Teď je všem kolem 70 let. Setkání pro hostitele je více méně zátěží. Proto se dohodli na tom, že se sejdou napříště v restauraci podle zásady „plaťme každý za sebe." Bude po starosti! V čínských autobusech často vidět, jak se dva cestující handrkují o to, aby jeden zaplatil jízdenku pro druhého. Paní Chen, která často spolu s jinými důchodkyněmi jezdí do budovy rozhlasu, nemá tuto starost, protože se dohodli, že každý zaplatí jízdenku sám za sebe. Právě díky novému způsobu účtování mohou mnozí senioři spolu jezdit na výlety, cestovat nebo podnikat jiné společné akce.

Vyfoťme se také ve svatebních šatech: Asi je vám milí posluchači, směšné, když uvidíte velké fotky starých manželských párů ve svatebních šatech visící v jejich pokojích, vždyť nejsou novomanželé. V uplynulých 50 letech se svatba v Číně konala spíš ve formě večírku, kterého se zúčastnili členové rodiny, známí a vedoucí činitelé organizace, ve které mladomanželé pracovali. Nevěsta a ženich neměli na sobě svatební šaty, nýbrž obyčejné šaty, maximálně byly nové. V posledních letech mladí lidé v Číně strojí okázalé svatby. Nevěsta a ženich mají na sobě krásné svatební šaty jako u vás. Ke kompenzaci této chybějící životní zkušenosti, ke vzpomínce na desítky let šťastného spolužití a uspokojení zvědavosti se mnoho starých manželských párů v Číně u příležitosti kulatého výročí sňatku dává v současné době vyfotogafovat ve svatebních šatech jako mladí lidé.

My také slavíme Valentina: Mladí lidé v Číně slaví v současné době všelijaké svátky, tradiční čínské i západní. Po této stránce jsou senioři konzervativní, drží se spíš jen čínských svátků. Avšak důchodce pan Qiu se také honí za módou. Vloni, na svatého Valentina květinářka omylem doručila kytici růží do jejich bytu. Převzala je manželka, ale květinářka záhy zjistila, že došlo k omylu a tak si hned kytici růží odnesla. Pan Qiu si všiml zklámání na tváří manželky. V minulosti nebylo v Číně zvykem věnovat květiny. Dnes věnování květin zase patří spíše k věci mladých. Proto Pan Qiu nikdy manželce kytici nevěnoval. Aby udělal radost manželce, letos na svatého Valentina objednal tajně pro manželku kytici rudých růží a na kartičku napsal: Moje milá! Valetina slavíme také my. Když jeho manželka dostala od květinářky kytici a dozvěděla se, že je od jejího manžela, byla mile překvapena a na její tváří se objevil výraz štěstí.