Vlivem indického monzunu je v kraji Lin Zhi mírné podnebí, velké dešťové srážky a dobře zachovaná nedohledná džungle. Zde žijí různí vzácní ptáci a zvířata, rostou řídce se vyskytující rostliny, např. 2500 let starý cypřiš. Čínská vláda zde dosud založila 6 rezervací divokých zvířat a rostlin. Zároveň vypracovala mnohá opatření a ustanovení, která místním obyvatelům pomáhají pochopit, že ochrtana těchto zvířat a rostlin znamená právě tak ochranu lidstva samého.

Hlavní město kraje Lin Zhi je městečko Ba Yi, což česky znamená 1. srpen. O původu tohoto názvu se vypráví zajímavý příběh. V roce 1957 tady ležela ladem půda, kde bylo plno kamenů a trávy. Přišli sem příslušníci Čínské lidové osvobozenecké armády, vybudovali domy a potom i obchody, nemocnici i poštu. Na znacích na jejich čepicích, které byly ve tvaru pěticípé hvězdičky, byl napsán „1. srpen", den zrodu ČLOA. Místní obyvatelé poznali jenom tyto dvě číslovky, proto toto místo nazývali „1. srpen", tibetsky zní „Jie Ji".

Dnešní Jie Ji se stalo průmyslovým městečkem. Jeho rozloha činila v roce 1997 přes 10 čtverečních kilometrů a počet obyvatel více než 30 tisíc. Ve městečku bylo vybudováno více než 10 závodů, hydroelektrárna, vodárna a mnoho hezkých obytných čtvrtí. Obyvatelů v tomto městečku jsou hrdí na to, že mají nejen základní a střední školy, ale dokonce i vysokou školu, tj. Tibetský zemědělský a živočišný institut. Tato vysoká škola má 4 fakulty, přes tisíc studentů a více než 500 učitelů i dalších pracovníků, z nichž většinu představují Tibeťané.

Zároveň bylo v této škole založeno Počítačové centrum, Centrum pro výuku práce na počítačích, kde studují jak straničtí a vládní funkcionáři, zaměstnanci bank a elektrárenských, hornických a dalších průmyslových podniků, tak i obyčejní obyvatelé a nezaměstnaní, kteří přicházejí na vyškolení z okolních míst. Kursy značně zmenšily vědecko-technický rozdíl mezi obyvateli v této oblasti a vnitrozemí Číny.

Tibeťané představují velmi pohostinnou národnost. Když navštívíte tibetskou rodinu, jistě vás pohostí sladkým čajem s mlékem. Tibeťané, žijící na náhorní plošině, snad nemohou být bez čaje. V minulosti se však v Tibetu čaj nepěstoval a dovážel se sem z jiných čínských provincií. Na začátku 60. let za pomoci agronomů z národnosti Han se v tomto kraji podařilo pěstovat čajovníky. V dnešním Lin Zhi je všude vidět čajové plantáže, jen plantáž Yi Gong už může zpracovat sto tun čaje ročně. Kvalita tamějšího čaje patří k první třídě a čaj není znečištěný, proto jde na odbyt.