66letý pofesor Hong Shao-guang, který byl náměstkem ředitele nemocnice An-zheng, by měl žít klidným životem v penzi. Ve skutečnosti však pracuje stále intenzivně a zastává mnoho funkcí, jako např: místopředseda poradenského výboru pro srdeční a cévní nemoci při ministerstvě zdravotnictví, zástupce celostátní vědecko-výzkumné komise pro prevenci a léčbu srdečních a cévních nemocí atd.. Na počátku tohoto století se začal věnovat vzdělávací a osvětové činnosti, zaměřené na péči o zdraví, a stal se najednou hvězdou čínské veřejnosti. Jeho přednášky poslouchaly do konce roku 2004 3 miliony lidí a jeho knihu o péči o zdraví přečetl přes deset milionů občanů. Mezi lidmi se šíří 68 rozličných druhů ručně zapsaného textu jeho přednášek.

Jako lékař měl přímé styky s pacienty. Při denní vizitě se zdržoval u pacientů dlouho. Bavil se s jednotlivým pacientem a radil jim, jak je možno předcházet nemocem a nač má dát pozor až po návratu domů. Pak si všiml, že pacienti, kteří se dívali na televizi, přestali se dívat a také ho pozorně poslouchali. Později jejich rodinné členové i pacienti v sousedních pokojích také přicházeli ho poslouchat. Čím dál tím víc lidí přicházeli k němu a poslouchali jeho rady při vizitě. Z jejich oči bylo vidět, jak žízní po zdravotních znalostech. Nakonec musel přednášet v zasedací síni. Posluchači nejen poslouchali, nýbrž pozorně zapisovali jeho přednášku nebo dělali zvukový záznam. Proti jeho očekávání ještě vzájemně porovnávali své zápisníky a dávali je kopirovat. Každý měl jeden výtisk a ještě půjčili jiným na čtení. Mezi pacienty byli také vedoucí pracovníci úřadů nebo nějaké organizace. Pozvali profesora Honga k nim, aby mohli jeho přednášku poslouchat i ostatní ve svých organizacích. Jako jiskra, z níž může vzplanout požár, se jeho jméno rozšířilo po celé zemi. Přednášel na pozvání nejen v Pekingu, nýbrž i v jiných městech a provinciích země.

Profesor Hong řekl: „To, co přednáším, není nic zvláštního, ale lidé sledovali mé přednášky s tak velkým zájmem, že jsem nevytušil. Z toho jsem si uvědomil, že lidé jsou hladoví po znalostech o tom, jak mohli předejít nemocem. Mnozí lidé pro neznalost onemocněli, ba zemřeli. Utratili na léčení velkou sumu peněz. Mnozí nemuseli zemřet, jestliže trochu dávali na sebe pozor". Uvedl příklad, že jeden pan, který trpěl koronální srdeční nemocí. Jednou přestěhoval těžké knihy. Kdyby přesunul jen dvě, tři knihy najednou, to by nebyl problém, ale on přestěhoval kupu knih jedním dechem. Když napjal svou veškerou sílu, náhle mu přestalo srdce bít. Po provedení všemožných záchranných opatření mu začalo srdce sice bít, ale mozek přestal fungovat a ležel navěky ve vegetativním stavu. „Celková útrata na jeho léčení za čtyři roky činila jeden a půl milionu čínských jüenů(asi 125 tisíc amerických dolarů)", poznamenal profesor.

V roce 2001 činil celková částka na léčení nemocí a na léky v Číně 610 miliard čínských jüenů, což předstvuje 6.4% hrubého domácího produktu. Pokles nemocnosti by mohl značně ušetřit peníze.

Podle profesora Honga jsou lékaři povinni nejen léčit nemocné, nýbrž i sloužit zdravým lidem. Proč nemohou jim poskytnout trochu pomoci, aby předcházeli nemocem. Bude-li vzdělávací a osvětová činnost osvědčena, možnost onemocnění by se mohla snížit o polovinu a průměrný věk obyvatelstva by se mohl prodloužit o deset let. Řekl, že mezinárodně uznaný maximální věk člověka má být 120 let. Dožít se sta let, to není sen, jen je nutno mít zdravý způsob života. „Ať se všichni dožijí sta let radostně a zdravě!", to je motto profesora Honga.