|
V provincii Liaoning v severovýchodní Číně je známé město Fushun s těžbou uhlí. Jeho centrem protéká řeka, která dělí město na dvě částí. Na jižním konci města je památník Ping Dinshan, na památku 3000 nevinných čínských obyvatel, které zabili japonští militaristé. Na severním konci města byl zajatecký tabor, kde bylo převychováno přes jeden tisíc japonských válečných zajatců. Žádný z nich nebyl odsouzen k smrti. Po 6leté až 8leté převýchově byli propuštěni a vrátili se domů. Čínští a japonští obyvatelé na obou břežích této řeky neměli stejný osud. Japonští militaristé v této válce před 60 lety uplatnili nelidskou politiku pálení, zavraždění a loupeži. Vraždili civilní obyvatele a loupili uhlí a nerostné bohatství a dopustili se do nebe volajících zločinů. Po válce čínská vláda z hlediska lidskosti převychovávala zadržené japonské válečné zajatce a přeměnila válečné zajatce v posly míru. Jamaguči Izo byl jedním z nich. Po převýchově se vrátil do Japonska. Sice je mu 80 let, ale o své převýchově v Číně říká,
V zajateckém tábořě jsme měli lidské zacházení. Byli jsme převýchování a přiznali jsme válečné zločiny, které jsme spáchali. Toto město je místem mého druhého života.
Na začátku 50. let minulého století v Číně bylo 1062 japonských válečných zajatců jako Jamaguči Izo. Z nich 969 bylo drženo právě ve městě Fushun. Přes milion čínských vojáků a obyvatel zemřelo pod jejích nožemi a loupili nesčetné bohatství z Číny. Ale čínská vláda podnikla opatření k převýchově japonských válečníků, aby postupně přiznali své zločiny.
Pan Cui Renjie, který byl poslan do zajateckého tábora, aby tam pracoval říká,
/zvuk 3
Životní podmínky válečných zajatců byly mnohokrát lepší než měli tehdejší Číňané. Měli jsme rýží, pšeniční mouku, maso, vejce a zeleninu. Pokud jde o kulturní život, měli jsem dva celovečerní filmy do týdne, knihovnu a kulturní a sportovní vyžití.
Všichni správci zajateckých táborů uměli japonštinu a starali se o život zajatců. Ideologie válečných zajatců se postupně měnila. Přiznali své zločiny a poprosili, aby je čínská vláda potrestala.
V roce 1956 zvláštní vojenská tribunál Nejvyššího lidového soudu ČLR zahájil soudní řízení. Kromě 45 nejzávažnějších válečných zločinců propustila celkem 1017. Jak bylo oznámeno, ve chvíli, kdy čínský Nejvyšší lidový soud vyhlásil rozsudek, nikdo nebyl proti, všichni váleční zajatci si byli vědomí svých zločinů. Zahraniční novináři komentovali, že žalobci a žalovaní zaujali nestejný postoj, ale na soudu každý odhalil japonskou imperialistickou brutalitu.
Tito japonští váleční zajatci se vrátili domu a slíbili, že nebudou dělat zlo, ale zabývat se dobrosrdečností a stanou se novými lidmi a vynaloží úsilí o japonsko-čínské přátelství a světový mír.
Bývalý zajatecký tábor je dnes muzeum pro obyvatele, aby si připomínali historii a vzali ponaučení. V letošním květnu sem přijela skupina japonských válečných zajatců a prozkoumali minulost.
Panu Cai Ren-jian, který pracoval v zajateckém táboře válečných zajatců je letos 80 let. Dožil se konce války, zúčastnil se převýchovy válečných zajatců a na vlastní oči viděl rozvoj čínsko-japonských vztahů. Tento stařec vkláda naději v mládež obou zemí. Říká,
Jako svědek historie, si přeji, aby mládež obou zemí nezapomínala na historii, a správně se dívala na historii. Je mi líto, že se rozvíjí japonské pravicové sily. Přeji si, aby si mládež obou zemí vážila současného mírového prostředí a dívala se do budoucna.
|
v 
