Dnes se začínáme učit druhému textu lekce 11. Tento text je ve formě krátkého článku a tvoří jej tři části, které se týkají bývalého, nynějšího a budoucího bytu jednoho řečníka. Z něj můžete poznat, jak Číňané popisují své bydliště.

První část se skládá z dvou dlouhých vět, z nichž první česky zní: Naše rodina bydlí v bytě 402 bloku 9 v obytné čtvrti An Hui Li obvodu Chao Yang v městě Peking.

A čínsky – ???????????????9??402??

Tato věta je složená z 22 slabik, z nichž aspoň 9 je vám známých, tj. první „w?", druhá „ji?", třetí „zh?", čtvrtá „z?i", pátá a šestá „běij?ng", jedenáctá „?n", třináctá „l?", čtrnáctá „xi?o". Zbývající jsou následující:

Sedmá – sh?, souhláska sh a samohláska i s označením čtvrtého tónu;

Osmá – cháo, souhláska ch a dvojhláska ?o, nad ? je označení druhého tónu;

Devátá – yáng, souhláska y a trojhláska ?ng, nad ? je označení druhého tónu;

Desátá – q?, souhláska q a samohláska ü, toto písmeno je bez přehlásky a s označením prvního tónu;

Dvanáctá – hu?, souhláska h a dvojhláska ui, nad samohláskou u je označení čtvrtého tónu;

Patnáctá – q?, tato slabika je úplně stejná jako desátá;

Šestnáctá – j?u, souhláska j a dvojhláska iu, nad samohláskou i je označení třetího tónu;

Sedmnáctá – h?o, souhláska h a dvojhláska ?o, nad ? je označení čtvrtého tónu;

Osmnáctá – lóu, souhláska l a dvojhláska ou, nad o je označení druhého tónu;

Devatenáctá – s?, souhláska s a samohláska i s označením čtvrtého tónu;

Dvacátá – líng, souhláska l a trojhláska ing, nad i je označení druhého tónu;

Jednaadvacátá – ?r, samohláska e s označením čtvrtého tónu a souhláska r;

Dvaadvacátá – h?o, je vesměs stejná jako sedmnáctá.

Teď celou tuto větu přečtu já: W? ji? zh? z?i Běij?ngsh? Cháoyángq??nhu?l? xi?oq? j?u h?o lóu s?líng?r h?o.

Z této věty sedmá slabika „sh?" česky znamená „město", desátá slabika

„q?" znamená „obvod" a čtrnáctá a patnáctá „xi?oq?" znamená „obytnou čtvrť". Z tohoto pořadí je vidět, že proti českému zvyku se v čínštině vyjadřuje bydliště nebo adresa podle pořadí od většího pojmu k menšímu, tedy od státu, provincie, města k obvodu, ulici, čtvrti až bytu. Sedmnáctá respektive poslední slabika této věty „h?o" česky znamená „číslo" a šestnáctá, devatenáctá, dvacátá a jednaadvacátá jsou číslovky. Druhá slabika „ji?" odpovídá českému výrazu „rodina" a osmnáctá slabika „lóu" výrazu „vysoká budova".

Dále si tuto větu společně zopakujeme: W? ji? zh? z?i Běij?ngsh?

Cháoyángq? ?nhu?l? xi?oq? j?u h?o lóu s?líng?r h?o.

Výborně. Milí posluchači, to je všechno pro dnešek. Dále vám položím jednu otázku: Jakému českému výrazu odpovídají slabiky

„Běij?ngsh?"?

Tuto otázku zopakuji ještě jednou: Jakému českému výrazu odpovídají slabiky „Běij?ngsh?"?