V okrsku Weixi žije více než 80 tisíc příslušníků národnosti Lisu. Dále je tu několik menšinových skupin jako například Mongolové, Naxiové, Bajové. Veškeré národnosti po mnoha letech spolužijí v harmonii a zachovávají si vlastní zvyky a kulturu. Někteří obyvatelé okrsku umějí několik národnostních jazyků. Protože Lisuové tvoří hlavní část populace okrsku, je tam vidět typické etnické domy s dřevěným hřebenem. Střediskovou obec Je-dž´, obývanou výhradně příslušníky lisuského etnika, obklopují zelené hory, zdobené kávovou barvou domů s dřevěným hřbenem. Kluk z obce Che Jin-čchun uvedl,

„domy lisuských usedlostí jsou vystavěné z dřeva a kámenu, bez žádného železného hřebíku. Obvykle mají obývací patro, podpěrné třímetrovými sloupy. Přízemí je určené k přivázání drůbeží."

Jak kluk dále informoval, v této obci si zacovávají primitivní etnické oděvy, zvyky a zpěvy. Lisuové dodones nosí oblek manuálně zhotovený z lenu. Nejprimitivnějším a nejstarobylejším je ale zvláštní typ zpěvohry zvaný A-č´-mu-kua. V předvedení se napodobují hlavně kozí zvuky a pohyby, proto se nědky nazývá i „kozí zpěvohra". Jejím charakterem je tancování v doprovodu zpívání bez žádného hudebního nástroje. Účastníci zpěvohry se dělí podle pohlaví po dvou skupinách. Pro každou skupinu je určen jeden k vedení zpěvohry a ostaní příslušníci ho následují sborem. Zpěvohra je obsáhlá od bájů, legend až do dnešních příběhů z každodenního života. Pokud vedoucí zpívač a či zpívačka jsou vynikající, celá soutěž by mohla potrvat několik dní a nocí.

Prostřednictvím zpěvohry A-č´-mu-kua se vyjadřuje vděčnost lisuského etnika almužně přírody, jejich přání a láska k životě a přírodě. Paní Li Fen-ťü, která kdysi žila v okrsku Weixi a poněkud zná kulturu lisuské národnosti, uvedla, že se jí velice líbí zpěvohra A-č´-mu-kua a že takový typ umění umožňuje přivést člověka do přírody a duševního klidu. Dodala, „zpěvohra A-č´-mu-kua je sebezábavnou formou umění, používá se při slavnostních příležitostech jako jsou svatební a pohřební obřady, svátky, oslava úroda a uvítací ceremoniály. Lze říci, že se tato zpěvohra již stala důležitou částí života Lisuových a jejich způsobem k citové komunikaci s přírodou."

V okrsku Weixi žijí kromě Lisuových také etnické menšiny Tibet, Naxi, Bai atd. , které si stejně zachovávají vlastní tradici a zvyky. Například v obci Tcha-čcheng je tibetský tanec zvaný Ž´-pa velice oblíbený u obyvatel etniků Naxi, Lisu a Chuej. Tento tanec vyvinutý z obětních akcí se tu šíří již více než tisíc let. Každá rodina a obyvatel této obce rádi tancují Ž-pu, v níž jsou integrovány tanec, hudba a literatura. Když se v obci organizuje taková tancovačka s Ž-pou, vždy se přihlásí víc zájemců než potřebovaných. V případě snížení početního stavu účastníků dochází k sporům, protože se žádný nechce vzdat. V jejich očích Ž-pa neznamená jen tancování, ale spíš modlení, které je posvátné pro rodiny a jednotlivce.

Okrsek Weixi má krásnou krajinu i příznivé ekologické prostředí pro množení opicí se zlatou srstí. Jsou zvláštním druhem v Číně a řadí se do seznamu ohrožených druhů na světě. Opice se zlatou srstí žijí hlavně v provincii Yunnan a v Tibetu. Nazývají se po pandě velké druhý nejvzácnější poklad státu. Podle průzkumy je opicí se zlatou srstí pouze 1500 kusů, a právě na území okrsku Weixi žije více než 800.