V dávné minulosti prý nebylo nebe, země, ani slunce a měsíc. Ve vesmíru byla všude tma jako v nesmírném vejci, kde žil praotec lidstva Pangu. Spal ve vejci 18 tisíc let. Jednou se probudil a podíval se do okolí. „Co je to za svět? Tak temný a chladný." Pangu se velice rozhořčil, vzal do rukou obrovskou sekeru a sekal ji do temna.

Obrovské vejce se srachotem rozbilo. Bílek stoupal vzhůru a změnil se v modrou oblohu. Skořápky pak klesaly dolů a staly se pevnou zemí. Pangu se cítil komfortněji a zhluboka si vzdychl. Ale nemohl se pořádně postavit na nohy, protože ho nebe tlačilo do hlavy a země ho tísnila na zádech. Pangu proto vyzdvihl nebe do výšky a náhle se mohl postavit vzpřímeně.

Uplynulo dalších 18 tisíc let. Pangu se vytáhl do výšky 90 tisíc li/Li je čínská jednotka, která znamená půl kilometru/. Pangu se opíral o nebe a zemi, které se už nikdy nespojí.

Čas ubíhal. Pangu stále stál mezi nebesy a zemí. Postupně byl stále vyčerpanější. Pomyslel si tudíž:"Mělo by být něco mezi nebem a zemí. Až umřu, rád bych věnoval své tělo světu."

V poslední chvíli života změnil Pangu svůj dech ve vítr a oblaka, hlas v hrom, levé oko v rudé slunce, pravé oko ve světlý měsíc, ruce a nohy v hory, krev v řeky, cévy v cesty, svaly v úrodnou půdu, vlasy ve hvězdy, chlupy v květy a stromy, zuby a kosti v nerosty, pot v déšť a rosu. Vlastně celým tělem ozdobil Pangu nový svět.

Poté, co Pangu vytvořil nebe a zemi, objevily se hory a řeky, rostliny a živočichové.. země však vypadala pustě kvůli neexistenci živého člověka. Tehdy přijela z nebes bohyně Nü-wa. cítila samotu na zemi. „Jak mohu nechat zemi v takovém stavu?"přemýšlela po cestě. Když přišla k rybníku, náhodně uviděla stín svého těla ve vodě. Hned ji napadlo, že by mohla napodobit svůj stín.

Nü-wa nalezla hlínu a začala z ní dělat figurku. Za chvíli udělala holčičku ve tvaru bohyně. „To by byla nádhera, kdyby byla holčička živá!" Ve chvíli, kdy bohyně takto přemýšlela, holčička začala se smíchem a křikem poskakovat. S velkou radostí Nü-wa nazvala holčičku „člověkem". Aby holčička měla partnery, Nü-wa stvořila další figurky ženského i mužského pohlaví. Kolem bohyně pak skákali a jásali nazí lidé. Nü-wa dále pracovala a živé figurky stále dopadaly z jejích rukou na zem.

Ale svět byl tak velký, Nü-wa nebyla spokojena s tempem tvoření lidí. Hlavou jí bleskl nápad. Nü-wa nalezla prut, rozmíchala jím bahno s vodou a zamávala jím nad zemí. Z kapek bláta se tvořili také živé figurky. Nü-wa neustále švihala prutem a počet lidí se stále zvyšoval. Nü-wa potom naučila muže a ženy, jak rodit děti. Od té doby se lidstvo vyvíjí z generace na generaci.

Nü-wa stvořila lidstvo, které pak vedlo šťastný a klidný život. Z nebe však spadla hrozná katastrofa. Šlo o srážky mezi bohem ohně a bohem vody. Převratili v boji sloup podpoírající oblohu. Polovina nebe se pak zřítila a z nebeské řeky se valilo množství vody na zemi. Lidstvo muselo čelit mimořádně velkým pohromám.

Bohyně Nü-wa z toho měla velkou obavu. Rozhodla se, že by měla vzít na sebe poslání chránit lidstvo. Vylovila z jezera pestrobarevné kamení a tavila je v ohni. Tekutými kamínky zaplnila nebeské tvory. Aby se obloha dále nezbořila, Nü-wa našla čtyři nohy obrovské želvy k podpírání nebeské klenby.

Nü-wa s láskyplným srdcem ochránila lidstvo před nebeskou katastrofou. Nikdy na ni nezapomeneme jako na velkou matku lidstva.