Pan Jou Li-ťün žije podél řeky Usuli v severovýchodní Číně. Pochází z etnické skupiny Che-če, která představuje jednu z nejmenších národností v zemi a má pouze něco přes 4000 příslušníků. V dřívějších dobách se živili hlavně rybolovem a výrobní a životní podmínky byly velmi prosté. Taková situace se ale změnila v těchto letech. Pan Jou uvedl, „základní infrastruktura naší vesnice se v posledních letech rychle rozvíjela . Byla vystavěna silnice a most, proběhla výstavba městečka a instalace vodovodu, kabelové televize a programově řízeného telefonu. Ve střediskové obci je k dispozici park. Značně se zlepšilo životní prostředí a došlo k zvýšení kvality našeho života."
Zmíněné změny vznikly uplatňování státní politiky zaměřené na podporu menšinových národností, z nichž každá má necelých sto tisíc obyvatel.
V Číně žije kromě národu Chan také 55 národnostních menšin, které dohoromady mají více než sto milionů obyvatel. Z těchto menšinových národností je zase 22 početně nejmenších skupin, které mají celkem 600 tisíc příslušníků. Většinou žijí v pohraničních oblastech s nepohodlnou dopravou a ošklivým přírodním prostředím.
Ústřední vláda vypracovala sérii politiky a opatření na podporu početně nejmenších národností. Například byla nedávno schválena vládní Koncepce podpory národností s poměrně menší populací. Na základě průzkumů a výzkumů má příslušný rezort určit způsob pomoci jednotlivým vesnicím dotyčných národností. Těžištěm pomoci je urovnat jejich obtíže po stránce elektrického vedení, cestovního spojení a vodoinstalování. Cílem práce je to, aby se tyto národnosti mohly dostat z bídy do pěti let.
Čínská vláda brzy podnikla mnoho opatření zaměřených na změnu celkové zaostalosti národnostních oblastí. Před pěti léty odstartovala strategii hospodářského využití západních částí země, která hraje významnou úlohu při eliminování rozdílů v rozvoji jednotlivých regionů. Pan Mou Pen-li, místopředseda Státního výboru pro záležitosti národnostních menšin, uvedl, že v budoucnosti chce vláda provést další opatření k urychlování rozvoje národnostních oblastí. „čínská vláda pomáhala národnostním oblastem nejen finančně, ale i po stránkách technologií, kvalifikovaných pracovníků, informací a politiky. Věnovala velkou pozornost výstavbě infrastrukturních zařízení. Jejich stav se značně zlepšila po zavedení projektů železničních, dálničních, telekomunikačních a vodohospodářských."
Jak pan Mou dále informoval, prostřednictvím rozsáhlých státních investic se začaly uplatňovat původní přednosti národnostních oblastí v pěstování bavlny, třtiny cukrové a tabáku a v těžbě ropy, zemního plynu a úhlí. Ekonomická síla těchto oblastí se neustále zvyšovala a životní úroveň obyvatel různých národností se zlepšovala. Hrubý domácí produkt národnostních oblastí v uplynulých pěti letech zaznamenal roční přírůstek průměrně o deset procent a příjmy obyvatel národnostních menšin se zdvojnásobily. Tempo růstu bylo největší v rámci celé země. /Záznam 3/
S hospodářským rozvojem se tlačila svérázná kultura některých národností. Čínská vláda proto podnikla řadu opatření k podpoře těchto národností sbírat, editovat a chránit tradiční kulturu. Národnost Tchong rád zpívá a její zpěvy vynačující se mnoha hlasy jsou proslulé na světě. Vláda zorganizovala experty k sesbírání not a přípravě interpretů a ještě hodlá přihlásit tuto formu umění do seznamu nemateriálního kulturního dědictví světa.
Vláda také podnikla mnoho kroků ve propsěch použití a ochrany jazyku a písma národnostních menšin. Čínská ústava a Zákon regionální národnostní autonomie jasně stanoví, že národnostní menšiny mají svobodu na použití mateřského jazyka a přitom stát se snaží popularizovat standardní čínštinu. Obyvatelé národnostních menšin mohou tedy používat jen vlastní jazyk, nebo mandarištinu výlučně, a nebo oba jazyky souběžně. Úředník Zhu Weiqun uvedl,
„snažíme se vytvořit pro národnostní menšiny co nejlepší prostředí k používání mateřského jazyka. Na druhé straně podporujeme vyučování v těchto jazycích a souběžně ve standardní čínštině, neboť praxe dokázala, že to přispívá k rozvoji národnostních menšin a k zvýšení komplexní kvality jejich příslušníků, zejména mladých lidí."
V Číně je nyní 13 vysokých škol národnostního typu, kde se učí přes 120 tisíc studentů. Absolventi těchto škol tvoří docela velké procento tří milionů národnostních kádrů působících v různých koutech země.
|