|
V roce 1993 všichni lidé kupovali zboží na oslavu jarních svátků. Ale paní Wei-lin, která pracuje v jednom závodě na výrobu svetrů ve městě Zhengzhou v provincii He-nan, dostala oznámení, že je propuštěna z práce. Tehdy jí bylo 36 let. Její manžel také pracuje ve stejném závodě, měl plat 3OO júanů měsíčně. Oba celkem měli necelých 1000 juanů měsíčně. Mají jednoho syna a rodiče, kteří už jsou v důchodu, závod ji dal 8O svetrů jako poslední mzdu. Wei-lin je přinesla domu a řekla manželovi, že je to poslední plat. Druhý den ráno vzala tyto svetry na ulici na prodej, ale nikdo je nechtěl. Potom prodala jeden za 1O júanů, prodala několik dalších kusů, potom jeden za pět juanů . Za 8O svetrů dostala 4OO júanů. Za tyto peníze stravila jarní svatky. Po jarních svátcích hledala práci, ale nepodařilo se jí to. Nakonec u svého mladšího bratra, který pracuje v tkalcovně, koupila700 metrů látek. A prodávala je na trhu. Wei-lin udělala dobrý obchod. Neuměla prodávat, a přesto vydělala přes 350 júanů. Od rodičů si půjčila 1000 juanů a v autoškole se učila řídit taxi. Pracovala dva roky, nic nevydělala, nakonec dlužila přes 2000 júanů. Wei-lin slyšela, že obchod s oděvy by mohl být výdělečný a proto si otevřela malý obchod. Za dva měsíce nic nevydělala. Kvůli živobytí v roce 1996 pracovala v jedné malé restauraci, měla 300 juanů měsíčně. Ráno od 8 hodin do 12 hodin do večera pracovala co mohla, neměla volno v sobodu, ani v neděli, ani o svátcích. Wei-lin bydlí nedaleko od jedné základní školy, každý den viděla tolik lidí před školou, co čekalo na své dětí. Odvezou je někam na snídani nebo na oběd a občerstvení. Weilin svolala rodinou schůzi, kde mluvila o svém přání otevřít restauraci pro žáky a žákyně. Její přání podporovali příslušníci rodiny. Spočítali, že když jeden žák by měl zaplatit 160 junaů měsíčně za 20 obědů, kromě 8 dní víkendů, každý oběd stojí 4 júany, tak nakonec může vydělat 8O júanů z jedné osoby. Kvůli bezpečnosti žáků musí restaurace být otevřena u školy. V červenci roku 1996 za pomoci jejího manžela a bratra restaurace byla hotová. Za nedlouho dostala povolení od místního průmyslového a obchodního úřadu. Podle ustanovení čínské státní rady, ten, kdo je zaměstanec uvolněný ze státních podniků, v prvních třech let nemusí platit příslušné daně. 1. září roku 1998 byla konečně otevřena zmíněná restaurace. V prních třech dnech jen 1O lidí přišlo do restaurace pro přihlášku a to bylo málo. Wei-lin šla k bráně školy s plakátem. Čekala, druhý den někdo zavolal do restaurace, že se do ní chce podívat. Ale pršelo, nepřišlo tolik lidí. 5. září konečně přišlo 60 žáků a žákyň, každý s ní podepsal smlouvu a zaplatil 16O júanů za stravu. Měla 9600 júanů. Začátek byl těžký, stravování pro 60 lidí není jednoduhé, musí se o ně pečlivě starat jako matka a slíbila, že žádný oběd nebude stejný, aby všechni byli spokojeni. Její práce dostala podporu od rodičů žáků a někteří rodiče nemají čas ráno přivést děti do školy a odpoledne je zase odvést ze školy domů. Pro splnění jejích přání v roce 2001 Wei-lin investovala 230 tisíc júanů k vybudování pěti místností o rozloze 2500 metrů. V současnosti Weli přijala 7O zaměstnankyň, uvolných ze státních podniků, které pracují jako kuchařky a uklízečky a pro žáky koupila dva mikrobusy a jeden služební vůz.
V současnosti Wei-lin má pět zmíněných místností, kam chodí 1500 žáků a žákyň. Wei-lin vydělala peníze , z toho měla velkou radost, v roce 1997 na státním svátku člen politbyra ústředního výboru KS Číny a bývalý stranický tajemník provincie He-nan Li Changchun při své inspekci v této místnosti řekl, že její práce je dobrá. Nejen vyřešila své problémy ale i otázky zaměstanců, uvolněných ze státních podniků, což je třeba rozvíjet.
V současnosti každý den přijdou obyvatelé z různých provincií, k paní Wei-lin a učí se od ní. Paní Wei-lin srdečně vítala návštěvníky, zaměstnance uvolněné ze státních podniků, starala se o jejich ubytování, stravování a bezplatně dělala pro návštěvníky školení. Bezplatně pomáhala zaměstancům uvoněným ze státních podníků v jiných provinciích zrealizovat podobné akce. Řekla, že pokud nějaký zaměstanec nenašel práci, a chce pracovat jako ona, ať se na ní klidně obratí, určitě mu pomůže. Řekla, že sama byla uvolněna ze státního podniku a proto mu dobře rozumí
|
v 
