Již v roce 1963 měla velký úspěch v tehdejší činohře i ve stejnojmnéném filmu „Nezapomeňte nikdy!". Hrála roli staré ziskuchtivé majitelky obchodu. Bylo jí tehdy 29 let.

V roce 1966 vypukla tzv. kulturní revoluce. Spolu s ostatními hercemi musela odejít na venkov na manuální práci. Po té, co se vrátila ze zemědělského statku, hrála některé významné role v činohrách. V roce 1984 její manžel těžce onemocněl. Aby se mohla celá věnovat svému manželi, požádala vedení divadelního souboru o předčasný odchod do penze a tím opustila svou zamilovanou profesi. Po osmileté ohleduplné péči nezachránila svého manžele před smrtí. Paní Peng Yü se ponořila do hlubokého zármutku. V roce 1996 ji zavolala dcera, která studovala herectví na vysoké škole v Pekingu. Snažila se vyvést svou maminku ze smutku tím, že jí navrhla, aby odjela z rodného Charbinu do Pekingu a vrátila se na filmovou scénu. Dceřin návrh vznítil lásku paní Peng k herectví a rozhodla se zkusit štěstí v Pekingu.

Nebylo už možné se vrátit do souboru, odkud odešla do penze. Dříve byla známá v divadelních a filmových kruzích, ale teď, kdo z mladých režisérů ji ještě zná? Přihlásila se u jedné filmové tvůrčí skupiny a po druhé jí konečně přijal režisér televizního seriálu „Čekárna na nádraží". Ve filmu měla hrát starou prodavačku s jednou replikou. I přes 12 let dlouhou přestávku se paní Peng hned chytla. Její vynikající interpretace a umělecký výkon si podmanily režiséra natolik, že kvůli ní prodloužil seriál o dalších 11 dílů.

Její jméno se rychle rozšířilo u filmářů. Pak hrála v několika televizních seriálech a filmech maminku, která sama vychovala tři dcery, starou rozumnou babičku, optimistickou i v nesnazích nebo bývalou předsedkyní občanského výboru, která pomáhá obyvatelům na sídlišti a další. Jedna mladší herečka, jí vyslovila tento obdiv: V ní není vidět ani nejmenší stopu po hraní divadla. Ona a role splynuly v jedno. Je schopna nás vtáhnout do svých rolí. Probereme se, až režisér křičí: "stop!" Ve skutečnosti i režisér často zapomene na „stop". Když to paní Peng slyšela, skromně řekla: „Za mládí jsem si roli babičky jenom zkusila, ale dnes jsem sama stará babička. K čemu je ještě potřeba uměleckého výkonu".

Tak jako hlavní postava maminky z televizního seriálu "Romantika" i ona znovu uzavřela sňatek s ředitelem vysoké lékařské školy v městě Šeng-yangu. Děti ředitele ji přivítaly do své rodiny 66 rudými růžemi. Když jí novinář prosil, aby vyprávěla svým fanouškům něco romantického v milostných vztazích s novým manželem, zeptala se novináře: „Co je to za romantiku? Když prodávač tahá na čtyřkolce s těžkým nákladem uhlí a jeho manželka jde za ním jako pomocná síla, celý se zapotí a žena mu podá ručník k utření potu. Není to romantika? Romantika - je to vlastně život. Ten nejobyčejnější život je nejromantičtější. Co je u mladých lidí romantického, je u mne a manželem také. Romantika nemusí vždy být láskování pod měsícem a s květinami. Když se staří lidé šťastně dívají na veselou zábavu svých vnuků, to je romantika. Na klikaté cestě života si člověk uvědomí, jaký postoj má zaujmout k životu. To je také romantika. Staří manželé sdílejí jeden s druhým slast i utrpení a spolu dokončí svou životní dráhu, to je také romantika.