46letý pan Andrea Cavazzuti se narodil v italském Milanu a vždycky jej zajímal Orient. Po absolvování střední školy vystudoval obor čínská lingvistika. Jěště v průběhu studia v roce 1981 měl možnost navštívit východočínské město Nanking. Mladý Andrea se na vlastní očí seznámil s Čínou, ve které probíhaly reformy a otevírání se světu. Velké kulturní rozdály mezi Čínou a Itálie, ho lákaly. Po druhé přiletěl zase na stáž na univerzitu v Šanghaji. Za dva roky pak přiletěl do Hongkongu, kde pracoval v jedné italské firmě, která v roce 1990 zřídila zástupitelství v Pekingu a Andres byl jmenován prvním delegátem, který pracoval a žil v Pekingu. V roce 1999 opustil práci prvního delegáta zmíněné firmy v Pekingu a začal život fotoamatéra na volné noze. O své volbě říká čínsky,

Od děství jsem rád fotografoval. Od roku 1999 jsem měl pěníze a tak jsem se začal zabývat tímto oborem stoprocentně. Měl fotoaparát a potom koupil si videokameru. Točil kláštery, muzeua a staré uličky – hutongy,a le i moderní budovy ve starobylém Pekingu. Jeho díla se dočkala i výstavy v Pekingu.

Kromě Pekingu Andrea navštívil mnoho čínských měst. Točil to, co především reprenzentovalo Čínu a z toho vyrobil dokumentarní film s vhodnou hudbou, aby seznámil obyvatele s Čínou.

Právě jste slyšeli hudbu z jeho dokumentarního filmu. Dokument o Číně byl několikrát odvysílán v televizi ve Francii, Itálii, Švýcarsku a Německu s cílem pomáhat místním obyvatelům dobře se seznámit se starou a novou Čínou. K tomu Andrea řekl, že to všechno natočil s přáním, aby se více lidí seznámilo se skutečnou Čínou.

Přeji si, abych to, co jsem cítil, vysvětlil divákům, slyšel jsem mnoho starých a nepřesných tvrzení lidí ze západních zemí o Číně. Myslím si, že tato tvrzení, jsou špatná. Přeji si, aby moje tvorba zvýšila povědomí obyvatel západních zemí o Číně.

Andrea umělecky spolupracoval na několika činohrách v Pekingu, jako například Richard III. nebo Noví Pekiňané a další. Režisér Li Liuyi z Pekingského lidového uměleckého divadla, s kterým pracoval říká,

Spolupráce byla velmi harmonická. Neměl jsem pocit, že jsem pracoval s cizincem. Dobře jsme spolupracovali. Andrea pracoval někdy lépe než někteří Číňané. Jeho žena Jing Siao-bei je Číňanka, zabývající se obchodní činnosti v jedné zahraniční firmě. O práci svého manžela novinářům řekla, že fotografování se již stalo hlavním obsahem života jejího manžela. Pokud má čas, chodí někam fotografovat.

Vždy někam chodí s fotoaparátem a videokamerou, chce fotografovat to, co si myslí, že je zajímavé. Byl skoro ve všech odlehlých oblastech Číny. To, co Jing Siao-bei považuje za normální, Andres označuje za zajímavé. Ale to co Andrea nakonec natočil bylo velmi překvapující. Proto paní Jing Siao-bei ho podporuje. V jejích domě jsou různá zařízení jako například počítač, filmová stříhačka, projektor, filmové materiály jsou v jedné skříňi.

Andrea miluje své záležitosti v Číně, dlouhodobě žíje v Číně, ale matka ho stále podporuje. Jednou ročně, když má čas ji navštíví v Itálii. Jeho dlouhodobý život a práce v Číně těsně souvisí s pochopením a podporou matky.

Moje matka stále podporuje naše záležitosti. To co jsem udělal, z toho měla velkou radost. Ale požádalal mně, abych dělal jakoukolikv práci, ale s jednou zásadou, seriozně a důsledně. Myslím, že to, co jsem udělal, ji přineslo radost, je lepší, kdybych zůstal u něho.

O své budoucnosti Andres řekl, že je připraven režirovat a natočit jeden film o Číně.