Pro činnorodou práci vědce neexistuje opravdu věková hranice. V době, kdy ostatní odpočívají v důchodovém věku, akademik Liu Dong-sheng se teprvé začal se svou prací v mnoha sférách pořádně. Ve věku 37 let se začal zabývat výzkumem sprašové pahorkatiny v Číně. Teprvé 48 let poté se mu dostalo mezinárodního uznání a 50 let poté získal nejvyšší státní vědeckotechnickou cenu.

Akademik Liu se narodil v roce 1917. Vystudoval dva obory, geologii a biologii. V roce 1954, kdy byla založena v Čínské akademii přírodních věd skupina pro státní výzkumný úkol, týkající se vzniku sprašové pahorkatiny, byl Liu Don-sheng přemístěn z výzkumného ústavu pravěkých obratlovců a pravěkého lidstva do čela této skupiny.

Sprašová pahorkatina, kterou protéká Žlutá řeka, měří 630 tisíc čtverečných kilometrů a prostírá se po 7 čínských provinciích částečně nebo úplně. V polovině 19. století dospěl německý geograf Richthofen po průzkumu v Číně k závěru, že sprašová pahorkatina v Číně vznikla větrem. V 50. letech 20. století vyvrátili sovětští odborníci jeho teorii a zastávali názor, že spraš v Číně vznikl vodní silou. Cesta studia o vzniku spraše v Číně nebyla hladká. V roce 1957 bylo toto téma vyřazeno ze státního plánu a Liuova výzkumná skupina byla rozpuštěna. Naštěstí ředitel geologického ústavu rozhodl pokračovat ve výzkumu tohoto témata na vlastní síly. Byla založena geologická výprava v počtu více než 10 lidí. Geologický průzkum se prováděl po deseti trásách kolem sprašové pahorkatiny. Sedm let poté byly za vedení pana Liu vydány tři odborné knihy, které položily základ pro výzkum otázky vzniku sprašové pahorkatiny v Číně. V roce 1966 vypukla tzv. kulturní revoluce. Výzkumná práce byla zastavena. Pan Liu byl přemístěn do jihozápadního města Gui-yangu pro výzkum qinghajsko-tibetské náhorní plošiny. Od této doby žil sám bez své rodiny 11 let.

Až v roce 1979 byl na pokyn Teng Siao-pinga přemístěn znovu do Pekingu. Jak se dostal do Pekingu, hned podal Čínské akademii přírodních věd žádost o schválení výzkumného tématu o vzniku sprašové pahorkatiny.

Po 22leté přestávce bylo toto téma znovu zařazeno mezi státní výzkumné úkoly. V roce 1982 získala jeho výzkumná skupina druhou státní cenu přírodních věd. V roce 2002 byla mezinárodně uznána jeho nová teorie o vzniku sprašové pahorkatiny větrem a získala Taylorovou cenu životního prostředí.

Kromě sprašové pahorkatiny akademik Liu také žil několik let na Qinghajsko-tibetské náhorní plošině. V roce 1966 ve věku 49 let vystoupil jako vedoucí expedice na nejvyšší vrchol světa Čo-mo-lang-ma a tabořil na místě ve nadmořské výšce 7500 metrů. Ani mladý Tibeťan, který měl za úkol ho chránit, se nemohl pohybovat důsledkem reakce na vysoké hory, ale on vytrvale dokončil kontrolu nad všemi pozorovacími stanovištěmi. V listopadu roku 1991, kdy mu bylo 74 let, prováděl celý měsíc průzkum na souostroví Jižní Shetlandy (šetlen-) v Antarktidě. V srpnu 1996 odjel 79letý vědec zase na souostroví Špicberky na severním pólu. V říjnu 2001 85letý akademik znovu navštívil Qinchajsko-tibetskou náhorní plošinu a provedl průzkum vrcholu Čo-mo-lang-ma. V odpovědi na otázku, proč ve vysokém věku ještě jezdí do míst s neobyčejně těžkými podmínkami, řekl: „To, proto, abych získal materiály z první ruky a abych mohl porovnávat různé geologické podmínky. Až když jsem zkoumal ledovec na severním a jižním pólu, uvědomil jsem si, že není stejný jako ledovec na Qinghajsko-tibetské náhorní plošině, a tím se velmi prohloubilo mé poznání."