Etnikum Derung má něco přes 7400 příslušníků. Žijí hlavně v údolí řeky Derung v Autonomním okrsku národností Derung a Nu v provincii Jun-nan. Používají řeč Derung, patřící k chansko-tibetské jazykové skupině, nemají ale vlastní písmo.
Etnikum Derung věří, že vše má svou duši. Proto uctívá přírodu. Původní název etnika se objevil jako slovo „Čchaio" v knize z dynastie Yuan a jako „Čchiu" nebo „Čchu" v době dynastií Čing a Ming. Po vyhlášení Čínské lidové republiky byl přijat dnešní název v souladu s vůlí etnika.
Derungové měli velmi nízkou úroveň společenské výrobní síly, používali primitivního náčiní, zhotoveného ze dřeva a bambusu a zabývali se prostou zemědělskou produkcí, jejíž nepostradatelnou součástí byl rybolov a sbírání ovoce. Ze zaostalého stavu se definitivně dostali až po založení lidové republiky v r. 1949. Derungové jsou pilní a pohostinní a váží si přátelství. Postihne-li jednu rodinu nepříjemná věc, pomáhá jí celá vesnice. Sdílejí společně úlovek, na kterém se podíleli. Také si váží důvěry a slibů a řídí se dobrou a prostou morálkou. Tradiční ctností je také to, že v noci nechají dveře domů otevřené a nekradou cizí majetek.
Pan Jang Ťiang-ling, první učenec z tohoto etnika, bydlí v Pekingu. Působí na čínské Akademii společenských věd, kde se zabývá především tibetsko-barmskou jazykovědou. Ta je souhrn více než 30 řečí, k nimž patří tibetšina, barmština, a také mateřský jazyk pana Janga - Derung.
Pan Jang nemá vysokou postavu. Je trochu ostýchavý s úsměvavými očima. Klidně a mírně vypadá jako velký chlap, nikoli učenec. Je mu 35 let a po nástupu do práce v r. 1998 již vydal několik studií. Umí mluvit tibetsky, barmsky a v jiných dvou řečích.
Jak pan Jang informoval, zpočátku neměl zájem o jazykovědu, ale spíš o filozofii. Před 16 léty dokončil gymzázijské studium s vynikajícím prospěchem a byl jako jedinný v jeho domově přijat do vysoké školy v Pekingu. Nastoupil na fakultu jazykovědy Ústřední etnografické univerzity, která má za cíl vyškolit talenty z národnostních menšin. Postupně se zajímal do svého oboru. Po sedmiletém systematickém studiu získal titul magistra. Pan Jang nám uvedl,
„nyní cítím svou práci jako velmi zajímavou. Jazykověda je oborem, který má poznat etnikum z hlediska jeho jazyka. V badatelské činnosti nelze myslet jen na jazyk a dané etnikum, ale také na kulturní otázky celého lidstva. Podstatou činnosti je vlastně zkoumání a poznání člověka. Radostí z práce je pak objevení některých zákonitostí a zvyklostí."
Pan Jang často prováděl jazykové průzkumy v národnostních oblastech země, kde se pokaždé zdržel až několik měsíců. Během těchto let nejvíc navštívil svůj domov, pobřeží řeky Derung. Udělal mnoho snímků, z nichž je vidět krásné zasněžené hory, prudké vody řeky, hluboký prales, domy stavěné z bambusu a dřeva, most z rákosí, usměvavé dítě v krojích derungského etnika.
Příslušníci tohoto etnika žijící na pobřeží řeky Dulong se živí hlavně obděláváním půdy a lovem zvířat. Vesnická základní škola, kde pan Jang ve svém dětství studoval, představovala malou místnost z hlíny a slám. S Jangem tehdy studovali pouze 4 spolužáci. Před několika léty se v domově pana Janga zřídila přírodní chráněná oblast a tak jeho krajanů už málokdy chodí na lov zvířat.
Pan Jang po cestách průzkumů zaznamoval a dosud uschoval mnoho pověstí a příběhů o svém etniku. V nich se vždy vyskytuje nad hlavou muže i ženy nitka, kterou nelze vidět pro světský svět. Kdyby nebeský bůh označil nějakou dvojici za vhodnou pro uzavření sňatku, svazal by nitky nad jejich hlavou, aby se dvojice dále neoddělila. Před čtyřmi léty pan Jang potkal krásnou dívku národa Chan. Ta pochází ze středočínské provincie Anhui a pracuje v kulturní firmě v Pekingu. Je o pět let mladší než pan Jang. Je roztomilá a má velmi jemný hlas. Jak nás informovala, předtím, než se seznámila se svým manželem, ani neslyšela o etniku Derung. Uvedla, že se jí velimi líbí život podél řeky Derung a že domov manžela je sice odlehlý, ale překrásný.

|