Podle historických záznamů Čeng Cheova flotila při každé z svých sedmi námořních cest měla 240 lodí a posádku o síle 27 000 mužů.

Největší, devítistěžňovou loď obýval Čeng Che, jeho náměstkové a cizí vyslanci. Jiné, osmistěžňové plavidlo vezlo náklad zboží, tribut a materiál k opravě flotily. Kromě toho tam byla loď s potravinami pro posádku nebo další loď, určena k sebeobraně flotily v případě útoku, atd.

Existují detailní historické záznamy popisující počet lidí, kteří tvořili posádku Čeng Cheovy flotily na jeho prvních čtyřech cestách. Jenom pro srovnání uvádíme, že Krištof Kolumbus na svých cestach disponoval posádkou 90 až 1500 mužů, Vasco de Gama něco přes 170 a Ferdinand Magalháes více než 265 chlapů. Kolumbus měl od tří do sedmnácti lodí a Magalháes pět.

Číňané již v dávných dobách disponovali schopností určovat pozici lodí podle slunce a hvězd. Na přelomu 14. a 15. století, kdy Čeng Che žil se plavidla navigovala podle astronomických hodnot i kompasu. Byla to špičková navigační metoda té doby. Čeng Che určoval své námořní trasy na základě námořních znalostí a mořských map.

Obecně se věří, že Čeng Cheová flotila byla v 15. století nejmodernější. Na každé ze sedmi námořních expedicí si Čeng Che vedl podrobný palubní denník a mapy námořních cest. Byly to první mapy svého druhu na světe. V jeho lodním denníku je uvedeno asi 530 míst, z toho asi 300 cizích a z nich kolem 16 podél pobřeží Afriky. Jsou v nich vyznačena města, ostrovy, pobřeží, zálivy, hory a plavební cesty.

Vyspěly byl i způsob komunikace mezi jednotlivými plavidly Čeng Cheovy obrovské flotily. Flotila měla „hlídkovací čluny" a svůj způsob vzájemné komunikace. Za bílého dne se lodě a jejich posádky domlouvali pomocí barevných vlajek a v noci k tomuto účelu používali svítilny. Za špatného počasí, v mlze a děšti zase velice dobře uplatnili trumpety, gongy a jiné hudební nástroje.

Existují jasné důkazy o tom, že Čeng Che brázdil vody západního Pacifiku a Indického oceánu a zastavoval podél východafrického pobřeží. Ovšem podle některých spekulací měl Čeng Che proplout i mysem Dobré naděje a dostat se až do Atlantiku. Jeho výpravy po moři byly nebývalé v historii čínské navigace a také se staly podnětem pro výzkumné plavby dalších zemí.

Čína má velmi dlouhou historií mořeplavectví. V době dynastie Chan (206. př.n.l. – 220) čínské lodě dopluly až tam, čemu se dneska říká Srí Lanka, což byla později tzv. mořská hedvábná cesta. Za vlády dynastie Tchang (618-907) a dynastie Sung (960-1279) čínské lodě kotvily v Perském zálivu, Rudém moři a u břehů východní Afriky. O tom jsou záznamy jak v čínských, tak arabských historických análech. I za mongolské dynastie Jüan (1271-1368) byli čínští námořníci k vidění v Africe. Všechny tyto námořní plavby vytvořily fundovaný základ pro budoucí cesty Čeng Chea. Ale pokud jde o rozsah flotily, počet lodí, velikost posádky a námořní trasy, námořní expedice do období mongolské dynastie Jüan daleko zaostávaly za výpravami Čeng Chea.

Díky Čeng Cheovým cestám se v té době na čínském císařském dvoře objevovali vyslanci mnoha cizích panovníků. Devět králů z jihovýchodní Asie se dokonce vypravili k návštěvě Číny. Někteří z nich cestou podlehli různým nemocem a jsou pochováni na čínské pevnině. Jejich hrobky jsou historickým svedectvím o přátelských vztazích mezi čínským císařstvím a zeměmi jihovýchodní Asie. Čeng Cheův příjezd do Malakky se například stal podnětem pro navázání diplomatických styků mezi tímto malým územím v dnenší Malajsii a čínským císařstvím, které za Mingů (1368-1644) patřilo mezi světové supervelmoci. Vliv Číny se zde projevil také v oblasti náboženství, literatury a obchodu.

Čeng Che svými námořními misemi přivezl čínskou kulturu a civilizaci do mnoha regionů jihovýchodní a jižní Asie a Afriky, které daleko zaostávali za vyspělou Čínou. Byly to zejména čínské znalosti o navigaci, stavbě zaoceánských lodí a meteorologii, ale také konfuciánské myšlení.

Kam doplul, všude byl přijíman s úctou a respektem. Podle něj - jeho původního jména Sanbao - bylo pojmenováno i mnoho míst, která na svých cestách navštívil. Například v Thajsku je chrám Sanbao, v Indonesii najdeme po něm pojmenovanou jeskyni, v Somálsku a Keni jsou to zase vesnice.