Narodila se v roce 1916. Od roku 1935 studovala botaniku na vysoké škole. V roce 1940 odjela do města Yen-an, centra revoluční základny komunistické stany Číny. Po vyhlášení ČLR se začala věnovat šlechtění topolu. Byla v Číně vůbec první z botaniků, kdo se zabýval šlechtěním stromů. V roce 1957 se botanikům pod jejím vedením podařilo vyšlechtit dvě nové odrůdy topolu, které vynikají odolností proti chorobám a škůdcům, rychlým růstem a kvalitním dřevem. Tyto odrůdy jsou hlavními stromy ochranných lesních pásů na severu Číny, v provincii Qing-haji a v Tibetu. V roce 1984 byla zvolena předsedkyní čínského výboru topolů a členkou výkonného výboru Mezinárodní organizace topolů.

Na konci roku 1963 odjela Paní Xü do Albánie, kde probrala otázku vysazení olivovníků v Číně. V roce 1964 bylo z Albánie do Číny dovezeno 10 tisíc sazenic pěti druhů olivovníků. Paní Xü vynakládala veškeré úsilí na jejich kultivování. Byly vybrány stovky míst pro pokusné přesázení olivovníků. Mohou olivovníky zdomácnět v Číně? Jsou v Číně místa vhodná pro jejich růst? O těchto otázkách proběhla mezi vědci ostrá debata. Po důkladném studiu dospěla paní Xü k závěru, že olivovníky mohou zdomácnět v Číně. Její vědecká práce o oblastech, vhodných pro růst olivovníků v Číně, byla uveřejněna v orgánu Mezinárodního výboru pro olivový olej „Olivaje".

Olivovníky sice v Číně zdomácněly, ale zbytečně zabraly zemědělské pozemky, protože nepřinesly žádnou ekonomickou efektivnost. K vyřešení tohoto problému paní Xü založila podnik olivových technicko-poradených služeb v roce 1988, kdy odešla do důchodu. Nechala zkonstruovat lisovací stroj k výrobě olivového oleje. Za krátkou bylo dosaženo ekonomických výnosů, ale pro nedostatek řízení předala podnik lesnickému výzkumnému ústavu. Pak zřídila další podniky, které nebyly sice zdařilé, ale z jejich provozu získala zkušenost z celého procesu od přesazování a kutivování olivovníků, zpracování jejich plodů po prodej výrobků. Na její žádost dostala od státní plánovací komise úkol rozvíjet výrobu oliv ve Wu-du??, jižní oblasti provincie Gan-su, a k tomu i finaniční prostředky. Spolu s několika kolegy odešla do Wu-du, kde některé olivovníky první generace začínaly schnout a vadnout. Vypracovala plán na rozvoj výroby a zpracování oliv. Přesadila spolu s kolegy olivníky na 4 hektarech, které sloužily jako ukázka pro zemědělce. Jen tři roky poté bylo dosaženo bohaté sklizně oliv. Tento výsledek zvýšil zájem místní vlády a zemědělců o olivy, protože původně si mysleli, že je zapotřebí aspoň 7,8 let, aby olivovníky dozrály. Dnes zde rostou olivovníky na téměř 3000 hektarech půdy. Z každého stromu je možné vydělat 300 čínských jüanů (asi 37 amerických dolarů). Oliva se stala hlavním zdrojem příjmů zdejších zemědělců. Očekává se, že se výměra olivovníkových pozemků v této oblasti brzo zdvojnásobí a roční výrobní hodnota dosáhne 1 miliardu 44 miliónů čínských jüanů (přibližně 180 miliónů amerických dolarů). Na mapu produkčních oblastech oliv, vypracované mezinárodní radou olivového oleje, byla tak poprvé zanesena i jižní oblast čínské provincie Gan-su. Před důchodkyní Xü stojí ještě mnoho nevyřešených problémů. Stěžovala si, že je v nás mnoho propagačních materiálů o olivách, ale chybí pořadné vědecké práce.