Příjmení v Číně existovala již již dávno před panováním Tří císařů a Pěti králů. V té době se příjmení dědilo po matce. Před prvními čínskými dynastiemi, tedy před dynastiemi Xia, Shang a Zhou, existovala v Číně jak příjmení, neboli xing, tak klanová jména, neboli shi. Příjmení vznikla obyčejně z názvu vesnice, kde dotyčný klan žil, z názvu místa nebo obdrženého titulu, který mohl být udělen i po smrti. Takový titul uděloval císař aristokratům za jejich zásluhy. Proto jen aristokraté původně měli příjmení a klanová jména. Později mělo příjmení více a více lidí, nicméně mít vlastní příjmení již znamenalo mnohem vyšší společenský status. Tato skutečnost se zachovala až do dnešní čínštiny, kde se pro lid používá někdy výraz Laobaixing, tedy ti, kteří mají jedno ze sta příjmení. V rámci jednoho klanu se mohli mezi sebou ženit všichni, ale bylo zakázáno vzít si za manželku ženu stejného příjmení. To dokazuje, že starší Číňané si byli vědomi toho, že svatby mezi blízkými příbuznými mohou velmi negativně ovlivnit jejich potomky.

Existovala slavnostní ceremonie, při které bylo příjmení napsáno na lampión a ten byl pak vysoko pověšen na prominentní místo, jako byla třeba hlavní brána rodinného sídla. Klanové jméno většinou nepřímo ukazuje k domu předků, a proto bývá někdy vyryto na mužskou hrobovou desku, aby tak byla vyjádřena víra v to, že se dotyčný vrátí na dané místo. Tyto zvyky fungovaly zhruba 800 let až do vlády císaře Taizonga, který vládl v době dynastie Tang. Tehdy bylo zjištěno, že dohromady existuje 593 přímení. Jeden císařský úředník napsal a publikoval knihu „Anály příjmení". Tato kniha se stala referencí pro kvalifikované úředníky, kteří měli za úkol dávat do pořádku svatby.

Přibližně kolem roku 960, tedy za panování dynastie Song byla napsána jiná velmi významná kniha, která se nazývá „Kniha sta příjmení". V této knize je zapsáno 438 různých příjmení, z nichž je 408 jednoslabičných a pouhých 30 dvojslabičných.

V r. 1977 byla provedena jiná statistika, která odhaluje, že 40 procent všech Číňanů má jedno z deseti nejběžnějších příjmení. Jsou to příjmení: Zhang, Wang, Li, Zhao, Chen, Yang, Wu, Liu, Huang a Zhou. Přes 70 procent lidí má navíc jedno z 35 nejběžnějších příjmení a pouhých zbylých 30 procent má jedno z dalších, poměrně málo používaných příjmení.

V dnešní době je už setřen rozdíl mezi příjmením a klanovým jménem. Začala vznikat příjmení i na bázi zaměstnání. Některá příjmení mají svůj původ v cizích jazycích, jako třeba z mongolštiny, tibetštiny, a dalších. Postupem času se ale všechna stahovala a krátila až na jeden nebo dva znaky, jak je dnes běžné. Na rozdíl od poměrně malého počtu příjmení, není vůbec žádná regulace, co se týká vlastních jmen. Pro dívky jsou vybírána jména podle různých květin, zvířat a podobně, pro chlapce zase jména, ve kterých se zračí síla nebo odvaha.