Čingischán se narodil v polovině 12. století našeho letopočtu. Byl vynikající politik a vojevůdce a přispěl významným podílem k sjednocení mongolských kmenů. V uplynulých více než 700 letech drží čestou stráž u Čingischánovy hrobky mongolská podskupina Darhutové.

Z areálu Čingischánového mauzolea se časně ráno ozývá zbožná recitace náboženských textů. Hrobka leží na náhorní plošině Eldus na západě Autonomní oblasti Vnitřní Mongolsko. Obětní ceremonii řídí starý pan Gurizhabu. Recitováním buddhistických textů začíná jeho každodenní život stážce. Pálí voňavé tyčinky a třikrát kleká k oltáři. Potom provádí úklid prostoru a věnuje Čingischánovi obětní předměty – květy, chada, mléko, péčivo atd. Stařec nám uvedl,

„ náš rod plní funkci stráže už od svého praotce. Chrání Čingischánův hrob a řídí obětní rituál. Předávám tento úkol synovi."

Koncem 12. století a začátkem 13. století dal Čingischán sjednotit mongolskou náhorní plošinu na severu Číny a založil mocné císařství. R. 1227 zemřel nemocí na výpravní cestě. Jeho nástupce dal uložit osobní předměty Čingischána do bílé jurty a určil pravidla obětního rituálu. Kromě nepravidelného aktu se má konat v každém ročním období větší ceremonie.

Darhutové byli svěřeni stráží a obětním úkolem. Nemusí se zabývat výrobní činností, sloužit v armádě ani platit daně. Mohou cestovat po mongolských oblastech na stepích a žádat jakýkoli kmen o finanční nebo materiální příspěvky.

Kromě hlídání hrobu ve dne v noci mají Darhutové řídit obětní rituál, při čemž přečtou obětní texty, které výlučně umějí oni. Starý pan Gurizhabu si dosud pamatuje, že v období před 40 lety, každý den časně ráno ve tři čtyři hodiny, dědeček ho vždy probudil z hlubokého spánku a se sníženým hlasem ho učil 12 obětních písní. Protože s nimi nesmí být obeznámen nikdo jiný než Darhutové. Těchto 12 tajuplných písní tak dědilo pokolení od pokolení v uplynulých více než 700 letech.

Tito stážci musí nejen zajistit celistvost a bezpečnost Čingischánového hrobu, ale také věnovat požehnání návštěvníkům a přijímat od nich obětní předměty. Hrob hlídá v současné době zejména starší syn Gurizhabuho, Chasbilig, společně s jinými osmi mladými lidmi. Jde už o 39. generaci stráže. Chasbilig se údajně zřekl své oblíbené hudby a plní úkol stráže v souladu s přáním otce.

Chasbilig je už schopen řídit největší obětní ceremonii, která se koná v každém ročním období. Při slavnosti je v mauzoleu postaven oltář, hraje se hudba a probíhají veškeré akty, jako je věnování obětních předmětů, klekání devětkrát, recitování obětních a opěvujících textů, přípitková akce, atd. Celá slavnost trvá až do noci.

V paláci Čingischánového mauzolea se šíří kouř z pálení voňavých tyčinek. Pan Zhang Ren, návštěvník z severovýchodu Číny, věnuje sněhobílou chadu před portrétem Čingischána a přijímá zbožné požehnání od Chasbiliga. Zhang uvedl,

„Čingischánovo mauzoleum se vyznačuje velkolepou architekturou. Zejména ty sochy vypadají nádherně. Ve Vnitřním Mongolsku jsem byl mnohokrát a takou obrovskou jurtu vidím poprvé. Mauzoleum je opravdu obsážné, od historických dokumentací až po figurky a předměty."

Čingischánovo mauzoleum postavené ze stanu bylo smuteční sál posuvného rysu. Kvůli změnám dynastií a válečným nepokojům se muselo často stěhovat. Až po založení Čínské lidové republiky se přemístilo na náhorní plošinu Eldus. Darhutové hlídající mauzoleum se tak usadili. Mauzoleum se po rekonstrukci už rozšířilo na tři jurtové stavby v jedné řadě, které jsou spojeny chodbou.

Pan Yildeni Bolet je 34. potomkem Čingischána a také posledním princem na stepích Vnitřního Mongolska. Po dlouhou dobu se zabývá výzkumem svérazné kultury uctívání Čingischána. Uvedl,

„Čingischán se stal bohem všech Mongolů. Chánové předešlých generací museli uctívat Čingischána před nástupem na trůn. Civilisté vždy před jídlem věnují Čingischánovi první miska a sklenice."