Na konci loňského května dostala televizní stanice v jihozápadním, ústředně řízeném městě Chong-qingu telefon ze vzdalené provincie He-nan. Paní Li Xiang-rong v telefonu prosila o pomoc při hledání vlastních rodičů. Řekla, že to je poslední přání její nevlastní matky před smrtí.

Nevlastní matka onemocněla rakovinou. Její dcera paní Li, která bydlí v několik kilometru vzdálené vesnici, se vrátila k ní. Všemožné o ní pod dohledem lékaře pečovala, ale to nepomohlo. Nakonec její život závisel jenom na infuzích. Jednoho večera zavolala matka paní Li k sobě a svěřila se jí: „Nechci abys mně nenáviděla. Ale za tolik let jsem ti neprozradila, že nejsem tvoje vlastní matka. Koupila jsem tě od podvodníka. Teď si velmi přeji, abych mohla vidět tvé vlastní rodiče před smrtí a poděkovat jim za tebe, za tak hodnou dceru". Dcera hned měla plné oči slz. Odpověděla: „Jak bych vás mohla nenavidět, vždyť nebylo snadné mne vychovat". Matčina slova vyvolala u paní Li vzpomínky: Jednoho dne šla s rodiči do kina. Pětiletá Li Xiang-rong si hrála s bratrem u dveří domu. Ztratila klíč, tak šla za rodiči. Nemohla je najít. Slunce zapadlo. Byla tma. Bála se a ze strachu se rozplakala. V tu chvíli se objevil muž, který slíbil, že ji zavede k rodičům. Ve skutečnosti ji ale vzal do vlaku. Od velké únavy nevyváděla a usnula hned poté, co se vlak rozjel. Pak se dostala k nynější matce. Nevlastní rodiče se k ní chovali jako k vlastní dceři. Malá holka ze začátku ještě vyváděla a chtěla svou maminku. Ale pak se pomalu uklidňovala. Nevlastní rodiči ji všechno zatajili. V hloubí srdíčka malého děvčete však ležel stín, tajemství její minulosti. Jednou se svěřila spolužákyni ze střední školy se svým záměrem, že po maturitě půjde hledat vlastní rodiče. Řekla: „Mluvím si-chuangsky. Pamatuji, že u nás doma byla loď". Její nevlastní rodiče se o jejím záměru dozvěděli od matky její spolužákyně. Báli se, aby nevlastní dcera neodjela od nich. Tak jí nedovolili pokračovat ve studiu. Paní Li musela pracovat na poli doma. V roce 1993 se ze zlosti na nevlastní rodiče provdala do vesnice vzdálené od nich. Když odešla daleko od nevlastních rodičů, začala na ně často myslet, a to v dobrém. Přestala se na ně zlobit. Netušila, že její nevlastní matka na smrtelné posteli sama ji požádá o odpuštění a bude chtít, aby se setkala se skutečnými rodiči. O její minulosti však nevlastní matka nevěděla nic jiného než datum jejího příjezdu. Paní Li usoudila podle neucelených vzpomínek, že pocházela z města Chong-qingu.

Televizní vysílání o hledání rodičů oživilo naději pana Chen, skutečného otce paní Li, protože vyhlášené údaje odpovídaly okolnostem, za nichž před 27 lety ztratil svou pětiletou dcerku. Tehdy hledal svou dcerku všemožnými způsoby, ale marně. Neštěstí uvrhlo na jeho rodinu. Manželka nemohla snést tuto těžkou ránu a byla postižena nervovou poruchou. Pan Chen byl pod silným duševním i finančním tlakem. Manželka se uzdravila až po pěti letech. Aby ji nedráždili, on i děti nikdy nemluvili o ztracené holčičce. A teď za pomoci televizní stanice honem zavolal paní Li a zeptal se jí na podrobnosti, které měla ještě v paměti. Např. jak jí rodiče doma oslovovali, co měla na sobě tohoto nešťastného dne, jestli má za uchem malou dírku atd. Všechny údaje svědčily, že paní Li je jeho dcera. Od radosti plakali jak manželé Chen tak i dcera na druhé straně telefonu. Den poté, co se její nevlastní matka dozvěděla tuto příznivou zprávu, opustila svět s klidným svědomím. Když paní Li přijela do Chong-qingu ke svým vlastním rodičům, zkouška DNA také potvrdila, že manželé Chen jsou jejími pravými rodiči. Rodina se konečně radostne shledala.