Písmo národnosti Šuej, neboli šuejské písmo, se blíží k Jiaguwenu, čili znaků na Dračích kostech, které vznikly v době dynastie Shang. Také se nějak podobá starobabylonským klínovým znakům a staroegyptským obrázkovým znakům. Odborníci se domnívají, že obsáhlé šuejské písmo s dlouholetou historií představuje encyklopedii šuejské národnosti a je také jedním z vynikajících historických a kulturních dědictví čínského národa.

Šuejské písmo se skládá ze trojí značek- obrázků, piktografů a znaků přenesených z čínštiny. Tyto symboly postou linií vyjadřují poznatky předků šuejské skupiny k přírodě a životě. Jsou okrašné a zaznamenaly bohaté kulturní informace šuejské národnosti. Pan Yao Binglie se po dlouhou dobu zabývá výzkumem a sbíráním šuejského písma. Uvedl, /Záznam 1/

„šuejské písmo se dodneska zachovává rukopisem a ústním předáním. Její obsah se týká filozofie, folklóru, etnografie, estetiky, atd. Myslíme, že šuejské písmo je vzácným kulturním dědictvím na světě."

Šuejská národnost má přes 400 tisíc příslušníků, kteří žijí hlavně na jihozápadě Číny v provincii Guizhou. Pan Yao Binglie uvedl, že sbírky šuejského písma v celé zemi činí asi deset tisíc dílů.

Většina šuejského písma je věštebního obsahu. Uctívání přírody představuje nejprimitivnější a nejzákladnější víru Šuejových. Domnívají se, že vše na světě má svou duši a proto věří v sedm set až osm set čertů a bohů. Slunce, měsíc, hvězdy, vítr, déšť, hromy, zatmění slunce a další nebeské jevy, jakož i jejich dobro nebo špatno na lidstvo, tvoří základní soustavu šuejského uctívání přírody. Zatímco šuejské písmo je integrovváním takové víry. Někteří lidé říkají, že šuejské písmo je klasickým prostředkem k vedení dialogu s čerty a bohy.

Pro šuejskou skupinu je šuejské písmo posvátné. Šuejové nepošlapají aršík s šuejským písmem, aniž na něj nasednou. V očích většiny Šuejových je velká příroda základem jejich bytí. Šuejské písmo je jim pak duševním pilířem. Šuejové dosud věští použitím šuejského písma, aby se modlili za klid, štěstí a blaho při přípravě velkých věcí v životě, jako je vystavění domů, pohřbení, startování zemědělské práce a organizování svátečních slavností.

Kdo je schopen rozlišit šuejské písmo, se nazývá „pán". Šedesátník Meng Xineng je jedním z proslulých pánů v oblasti šuejské národnosti. Už v malém dětství se začal učit od otce. /Záznam 2/

„šuejské písmo se dříve předávalo od předka na mužské členy rodu, také volba učňů byla velmi přísná. Před zahájením oficiálního studia museli obětovat zakladateli písma kuře, kachnu a vepřové maso. Buď ve dne nebo v noci, ve slunečním nebo dešťovém dne, museli učňové přísně dělat to, co jim učitel uložil."

Snad pro pohodlnost stěhování se šuejské písmo po tisíciletí dědilo jen na mužské příslušníky rodu nebo volbou učňů. Kvůli svéráznosti písma a jeho předání je čím dál tím menší počet lidí, kteří rozumějí šuejskému písmě a používají ji. Takových znalců jako výše uvedený stařík Meng Xineng, je v celé Číně něco přes tisíc a většina jich je ve věku více než 60 let.

Meng Xilin je ryzí člen národnosti Šuej. Působí jako místopředseda provinčního svazu národnosti Šuej v Guizhou. Domnívá se, že každý pán-znalec šuejského písma je vlastně živým pokladem kulturních informací národnosti Šuej. Uvedl, /Záznam 3/

„myslím, že pro záchranu šuejského písma je nutné začít s ochranou znalců a na druhé straně můžeme vychovat naše potomky prostřednictvím škol."

Šuejské písmo se kvůli svému zvláštnímu půvabu a nesmírné studijní hodnotě těší velké pozornost lingvistických kruhů na světě. Dokrtorka Barbara Niederer, která působí na výzkumném středisku východoasijské lingvistiky při fracouzské akademii společenských věd, uvedla, že studium a výzkum šuejského písma má velmi důležitý význam pro antropologii, lingvistiku a dějepisnou vědu.

Pro uschování a ochranu šuejského písma ji již Státní archívní úřad Číny zařadil do prvního rejstříku čínských archívního a dokumentačníhho dědictví. Čínská vláda se také aktivně snaží přihlásit šuejské písmo organizaci UNESCO, aby bylo zapsáno do seznamu světového paměťového dědictví.