Mongolská národnost v Číně žije odjakživa na severu země na velkých stepích. Tato kočovná skupina vytvořila svéraznou stepní kulturu. Etničtí Mongolové prý mají tři poklady: širší stepy, cválající koně a pastevní písně nazvané „chang tiao", čili dlouhá tonina. To jsou duševním domovem mongolské národnosti. V dnešním příspěvku Vás rád přivezl na velké stepy k obdivování dlouhé toniny.
Mongolové představují prosté, statečné a úpřímné etnikum. Speciální životní prostředí na širších stepích vedlo k vzniku dlouhé toniny, pěvecké formy s hlubokými národnostními rysy, jež má nádhernou melodii a zvláštní vkus a v níž se zrcadlí otevřená povaha Mongolů.
Pokaždé poslouchám dlouhou toninu, před očima se mi vždy vyskytuje taková scéna: bílé mraky vanou nad širší zelé stepi, stáda kráv a ovcí se pohodlně pasou, mléčné jurty vypadají jako perličky rozsypané na jadeitovém talíři.
V takovém pozadí se ozývá mongolská dlouhá tonina, která je hluboká a pronikavá do velké vzdálenosti. Lyrická a epická melodie vyjadřuje svérazný cit stepních hrdin. Text pro dlouhou toninu obvykle má pouze dvě věty, které většinou líčí stepi, velbroudy, krávy a ovce, bílé mraky, řeky a další přírodní věci a nebo opěvují lásku. Dlouhá tonina je mnohem vkusná, pokud se zpívá v doprovodu skladby hrané na Matouqing, mongolského strunového nástroje ve tvaru koňské hlavy.
Stařík Baoyingtu je ryzí pastevec. Zabývá se chovem koní a také věnuje se zpívání dlouhé toniny. Je mu už 66 let a minule dlouhou toninu jako své koně. Uvedl,
„Líbí se mi dlouhá tonina a její zpívání. Chtěl bych tímto způsobem ponechat cenné věci potomkům mongolské národnosti. Teď učí dlouhou toninu žákům základních a středních škol. Dělám to dobrovolně, aby se tato pěvecká forma mohla šířit z generace na generaci."
Se změnou výrobního a životního způsobu se poněku zmizí přírodní prostředí, na kterém dlouhá tonina dlouhodobě závisela. Tradiční stepní kultura čelí hrozbám zániku. Stále víc lidí libovolně učí nebo studuje dlouhou toninu.
Slyšíte 11tileté dítě zpívat dlouhou toninu. Jmenuje se Nasen Albin. Učí se od svého otce a uvedl, že zpívání je lehká a radostná věc. V jeho domově většina lidí pokládá za potěšující to, že se dětům líbí dlouhá tonina a uznávají kulturu své národnosti. Paní Hudute je místní známá zpívačka dlouhé toniny. Jak nás informovala, dlouhá tonina se je v její prefektuře velmi popularizována a zpívají ji jak dospělí tak i děti.
Kdo poslouchal dlouhou toninu, měl by takový cit, že se mu chce plákat v okamžiku proniknutí hlubokého a dlouhavého tónu do očí. Nějaký básník po poslouchání dlouhé toniny líčí svůj cit takto: když se píseň šířila široko daleko po stepích, mraky se zapomněla posunout, vítr se nechtěl vanout, staříkovi napadly časy z minulosti, holky dojící krávu zapomněla kde je. Vlastně všechna duše se v doprovodu písně toulá pod širým nebem...
Píseň má tak zachycující sílu proto, že Mongolové integrují svůj cit vůči přírodě, historii atd. do zpívání dlouhé toniny. Pan Zhong Junjie je zaměstnancem počítačové firmy v Pekingu. Zřídil webbové stránky o mongolské dlouhé tonině. Uvedl nám příčinu, proč se mu tato mongolská pěvecká forma líbí.
„Mongolská dlouhá tonina se liší od hlučné a nervozní atmosféry ve městech. Je spíš hluboká a smutná, a takový cit nelze najít v jiné hudbě."
Pan Zhong informoval, že jeho webbové stránky už má více než tisíc zaregistrovaných uživatelů, kteří se lokalizují v různých koutech čínské pevniny a také v Hongkongu, Tchajwanu a v cizích zemích. Jsou milovníky mongolské dlouhé toniny. Mnozí z nich se pro studování této pěvecké formy učí mongolštinu nebo hledat proslulé učitele-zpívače. Takové nadšení je dojímavé a inspirující.
Navštívíte-li někdy stepy Vnitřního Mongolska, nenechte si ujít příležitost nasednout do jurty, kde voní čaj s máslem. V doprovodu skladby hrané na Matouqin Vám pěvec zazpívá dlouhou toninu. Hned jakobyste se napil voňavého likeru, která Vás ponoří do elegantní a hluboké melodie...