Letos je 60. výročí vítězství čínského národa ve válce odporu proti Japonsku. Tato válka začala 7. července incidentem u Lu-gou jihozápadně od Pekingu a skončila 15. srpna roku 1945 bezpodmínečnou kapitulací Japonska. To byla národně osvobozenecká válka, v níž čínský lid vydobyl úplné vítězství nad nepřátelskou agresí během předchozích více než sta let a která byla významnou součástí druhé světové války.

7. července roku 1937 kolem 11. hodin rozpoutaly japonské agresivní jednotky útok na čínskou posádku u mostu Lu-gou, jihozápadně od Pekingu pod záminkou, že se po tzv. manévrech pohřešuje japonský voják. Posádka u mostu - 29. armáda - se statečně bránila tlaku Japonců. Tím byla zahájena protijaponská národně osvobozenecká válka v Číně. Rozkaz k odporu vydal zástupce velitele 29. armády Tong Lin-ge. Bojoval v čele svých vojáků urputně a nakonec padl v boji. Jeho syn Tong Bing na svého otce vzpomíná:

Bylo mi tehdy jen 12 let. Chodil jsem do základní školy v Pekingu. Každou sobotu se otec vracel domů na oběd. Dne 7. července 1937, to byla zrovna sobota, ale otec se nevrátil. Tohoto dne ve městě bylo slyšet dělostřeleckou palbu a nad ním přelétala japonská letadla. Atmosféra doma byla nesmírně napjatá. Z podějších rozhovorů dospělých jsem se dozvěděl o situaci zhruba toto: Primátor Pekingu se přidal ke kuomintangské vládě, která se stavěla za usmíření s Japonskem. Uzavřel s japonskou stranou příměří. Nadřízený mého otce, velitel 29. armády, Song Zhe-yuan??? se původně přiklonil k boji proti Japonsku, ale pod silným nátlakem centrální vlády se vzdal. Dne 19. července vydal rozkaz k otevření pekinsgkých bran japonským jednotkám a požádal otce, aby stáhl své jednotky z obranných pozic. Otec se však rozhodně postavil za boj proti japonské invazi. Byl toho názoru, že most Lu-gou je sice mostem malým a městečko vedle je také malé, ale je to strategická cesta, která vede přes Peking a Tienťin do jiných částí čínského území a že jediným východiskem 29. armády je bojovat do posledního muže s Japonci. Proto se otec nepodřídil rozkazu svého nadřízeného a zůstal na bojové frontě. Dne 28. července v poledne zvonil u nás doma telefon. Poté, co matka zvedla telefon náhle ztratila vědomí. Dozvěděla se, že otec byl zraněn. Den poté jsem konečně uviděl svého otce, který nebyl doma už tři týdny. Ležel na dřevené posteli na dvoře. Měl po celém těle hnisající rány a v hlavě několik děr. Neměl už levou ruku. Jeho podřízený ho prý hledal celou noc a nakonec ho našel na poli. Tělo umyli a uložili do rakve. Poslali jsme ji do chrámu, kam matka pravidelně chodila na modlitby. Tehdy Japonci už okupovali Peking, proto jsme ho kradmo pochovali na pustém poli u chrámu, bez náhrobku. Starý mnich v chrámu z úcty k otci zatajoval jeho hrob celých devět let, až do skončení války, i přes nebezpečí. Po kapitulaci Japonska se na jeho počest vykonal státní pohřeb. Tím skončil Tong Bing svou vzpomínku. Nakonec bolestně povzdechl: Otec odešel, nezanechal nám ani slovo, ale jeho památka zůstane věčně jako jiní úctyhodní hrdinové v dějinách.

Jeho otec Tong Lin-ge byl prvním vysokým čínským vojenským velitelem, který obětoval svůj život v druhé světové válce na čínském území. Hrdinským bojem jeho jednotek u Pekingu byla otevřena kapitola národně osvobozenecké války proti japonské agresi v Číně.