Islámská škola – madrasa - v Kašgaru se zabývá přípravou duchovních - imámů. Každý rok přijímá 50 studentů. Během tříletého studia se posluchači kromě náboženských knih učí i dějepis, geografii a další vědomostní předměty. Většina absolventů pak odjíždí do odlehlých oblastí, kde je nedostatek duchovních.

Islám se v Číně objevil v desátém století. Kašgar má k dispozici na deset tisíc velkých či malých mešit, kde působí přes deset tisíc duchovních. Působit v měšitě jako duchovní je pro obyvatele města velice vážené a ctěné poslání.

19tiletý ujgurský mladík Abulati Wuguli je studentem druhého ročníku v islmámské škole. Pochází z poměrně bohaté rodiny a má dobré materiální zázemí pro svůj další rozvoj. Abulati má staršího bratra - absolventa Sin-ťiangského institutu zemědělských věd, a starší sestru - studentku Sin-ťiangského institutu medicínských věd. Po dokončení gymnázia si Abulati vybral islámskou školu, protože se o náboženství velice zajímá.

„Jsem tu rád. Myslím totiž, že v některých oblastech Sin-ťiangu je velký nedostatek duchovních. Po absolvování chci pokračovat v náboženské činnosti. Stát se imámem bude pro mne velká čest."

Pouť do Mekky je největším přáním každého muslima za života. Z Kašgaru se muslimové vydávají na pouť jednou ročně. Existují dva způsoby jak se dostat na pouť do saudskoarabské Mekky. Buď individuálně nebo ve skupině, kterou organizuje místní islámské sdružení. Do Mekky je nyní velmi pohodlná doprava, protože ze Sin-ťiangu funguje přímá letecká linka do Saudské Arábie. Na palubě každého letadla s poutníky je také zdravotník a tlumočník. V loňském roce odletělo z Kašgaru na pouť do Mekky více než 1500 lidí, většina ve středním a vyšším věku.

Jedním z nich byl ujgurský stařík Akmu Mamuti, kterému je už 65 let. Nyní se jmenuje Akmu Chaki, protože každý muslim, který vykonal pouť do Mekky dostává nové, úctyhodné jméno Chaki.

Před odletem do Mekky si stařík pozval příbuzné a sousedy na rozloučenou. Po návratu do Kašgaru je zase pozval na oslavu úspěšné poutě. Přinesl jim svatou vodu a saudskoarabské datle. Všichni okusili svatou vodu a tím jakoby každý z nich byl v Mekce.

Pokud jde o největší zážitek z pobytu v Mekce, stařík uvedl,

„Nejvíce mě mrzí, že neumím cizí jazyk. V Saudské Arábii se mluví buď arbasky nebo anglicky, ale já umím jen ujgursky a nemohl jsem se s ostatními dorozumět. Po návratu domů neustále zdůraňují mladým krajanům, jak je důležité pilně se učit a ovládat co nejvíc znalostí."

Pouť do Mekky není laciná záležitost. Ten, kdo se vybere do Mekky musí být bohatý, jinak by finanční náklady s tím spojené nezvládl. Jedním z nich je i 63letý Abdullahman Chaki. Ten působí jako ahung (imám) v mešitě na předměstí Kašgaru. Byl v Mekkce už před několika léty. Má k dispozici velký dvůr na ploše více než 600 metrů čtverečních, který vypadá jako botanická zahrada. Tam pěstují nejrůznější rostliny a dřeviny, jako růže čínská, mandlovník, granátovník, třešeň a réva. Abdullahman uvedl, že jeho rodina má bohaté zdroje příjmů.

„Jako ahung v mešitě pobírám od vláda měsíčně určitou sumu na pokrytí životních nákladů. Kromě toho externě učím v islámské škole a z toho si vydělávám pětset jüanů měsíčně. Nejdůležitějším zdrojem příjmů je však naše rodinná ubytovna, která zaznamenává dobrý hospodářský efekt díky nízkým cenám a kvalitním službám. Mj. moje děti podnikají nebo pracují mimo domov a přinášejí rodině nemálo finančních prostředků."

Abdullahman dodal, že bohatství jeho rodiny je darem od Alláha a že bez váhání umí i rozdávat a pomáhat jiným, když potřebují pomoc. Protože samaritánství je tradiční ctností muslimů.