29. srpna letošního roku si připomínáme 10. výročí zveřejnění Čínského sportovního zákona. 29. srpna roku 1995 čínská státní rada zveřejnila Čínský sportovní zákon, který se nabyl platnosti k 1. říjnu toho roku. Čínský sprotovní zákon je první zákon o sportovním řádu, který vznikl po záložení nové Číny. Sportovní zákon stanovil formou státního zákona odpovědnost a povinnost vlády a sportovního administrativního úřadu, objasnil civilní práva při vykonávání sportovní aktivity. Podle Sportovního zákona rozvíjí země sportovní dění, vykonává civilní sportovní aktivitu, sportovní práce se odvíjí na základě masových sportovních čínností. Sportovní zákon skončil bezzákonou etapu čínského sportu a je výrazem nové etapy čínského sportu.

Profesor Tianjinského sportovního institutu Yu Shanxu, který se podílel na vzniku Čínského sportovního zákona, prohlásil o tomto zákoně, že jedním z nejdůlejdějších cílů moderní zákonnosti je ochrana civilního práva. Ochrana práva se musí opírat o silné zákonodárství. Vydání Čínského sportovního zákona poskytne civilní sportovní činnosti zákonný poklad, současně zajistí právní ochranu všech sportovních činností.

Vedle vydání Sportovního zákona se čínské sportovní zákonodárství dál rychle rozvíjí. V průběhu několika uplynulých let vydala čínská státní rada hodně zákoných předpisů věnovaných sportu. Od února roku 2002 do března roku 2004 vydala státní rada Statut o ochraně olympijského znaku, Statut o veřejném kulturním a sportovním zářízení, Statut o boji proti drogám. Současně se také zvýšil počet regionálních zákonných předpisů.

Upevnění zákonodárství v oblasti sportu odpovídá potřebám rozvoje čínského sportu i čínské společnosti. Nové sportovní zákonné předpisy dobře řeší nové otázky. Například některé úřady svévolně přeměnily sportovní zařízení na tržiště nebo byty. Podobné věci jsou po zveřejnění Statutu o veřejném kulturním a sportovním zařízení zakázány. Podle tohoto statutu nikdo nesmí místo, které je určeno pro kulturní a sportovní akce, obsadit nebo jeho poslání změnit. Úřady, které spravují sportovní zařízení, ho nemohou využívat k jiným účelům. V červenci roku 2001 pověřil Mezinárodní olympijský výbor Peking organizováním letních Olympijských her v roce 2008. V únoru roku 2002 vydala Čínská státní rada Statut o ochraně olympijského znaku, aby tak olympijský znak a příslušná práva ochránila státním zákonem. Profesor Yu Shanxu poukázal na to, že vydání Statutu o ochraně olympijského znaku je úspěchem, jímž Peking získal právo organizovat Olympijské hry. Je také ztělesněním pozornosti, kterou Čína po vstupu do WTO věnuje ochraně duševního vlastnictví. Moderní Olympiáda se stane zřetelnou vyzvou všem zemím, zejména zemím, které organizují Olympijské hry, aby olympijský znak chránily. Peking v žádosti o organizování Olympijských her slíbil, že bude podle výzvy Mezinárodního olympijského výboru efektivně využívat všechna práva Olympiády, včetně ochrany olympijského znaku cestou zákonodárství.

Pan Yu dodal, že kromě úpravy Čínského sportovního zákona, je v této oblasti jestě hodně zákonodárských úkolů. Například ty, které souvisejí s rozvojem čínského sportovního trhu a atletiky. Čína musí založit spravedlivý mechanismus stížností a arbiráží, aby urychlil zdravý rozvoj čínského sportu.