Anglické drama „Moc" (The Power) založené na romantické tragédii z časů dynastie Tang je sympatickým pokusem o propojení čínského a západního dramatického umění. Redaktorka Lin Qi se snaží přijít na to, jak se v této nové inscenaci setkává východ se západem.

Působí docela zábavně, když sledujete lidi oblečené do pompézních kostýmů z časů dynastie Tang (vládla v letech 618-907) a oni přitom mluví plynně anglicky.

Proto se také pekingské publikum na světové premiéře hry „Moc", která se konala na konci srpna v Century Theatre, bavilo.

Hra „Moc" je první anglicky nastudovanou inscenací v Pekingu. Její děj je zasazen do zlaté éry zvané Zhenguan, tedy do let 627-649, kdy vládl císař Taizong. Příběh se odvíjí v období prosperity a volnosti, což jsou okolnosti, které ve starověké Číně nastávaly jen vzácně.

Panovníkův palác působí dojmem přepychu a mírumilovnosti. Je to však jen zástěrka nelítostného boje.

Dědic trůnu se chystá zabít svého otce, císaře Taizonga. Císařova milenka Mei Niang, pozdější čínská čísařovna Wu Zetian, intriku odhalí. Dá zprávu císařským úředníkům a tím zachrání císaři život.

Císař je zdrcen zradou svého syna a chystá se Mei Niang za její rozhodnost odměnit. V tu chvíli ovšem najde v milenčině posteli svého druhého syna, prince Zhi.

Císař ve vzteku tasí meč, ale zaváhá. Princ Zhi je nyní jediný možný následník trůnu, zatímco Mei Niang je jeho jedinou láskou a současně moudrou rádkyní v jeho státnických záležitostech.

Kdo tedy připraví Taizonga o život? Anebo řešení spočívá v tom, že otec, syn a ona žena dokážou žít společně v bezpečí a harmonii?

Drama vychází z historických skutečností a ztvárňuje složité konflikty, které se na starověkém císařském dvoře odvíjely mezi mocí, pokrevními svazky a láskou.

Zrcadlí se v něm způsob, jakým se čínský císařský majestát snažil nastolit rovnováhu mezi svou mocenskou autoritou a vnitřními emocemi.

„Vždycky jsem si přál napsat hru, která by spojovala prvky západního a východního dramatického umění," říká čínsko-americký dramatik Tong Li, autor hry „Moc".

„A tak jsem napsal romantickou tragédii, která obsahuje všechny typické prvky čínské kultury. Osvojil jsem si jiný jazyk a způsob vyjadřování západního dramatu, způsob, který klade důraz na detailní popis vnitřního světa lidí. Toto spojení dává více vyniknout kráse obou kultur.

Inscenace hry „Moc" dala příležitost k uplatnění pestré směsici čínských i zahraničních umělců.