Po skončení druhé světové války se Japonci stáhli z čínského území ve velkém spěchu. Mnoho japonských dětí bylo za různých okolností opuštěno rodiči a adoptovali je Číňané. Zůstaly pak v Číně.

Ve městě Tong-liao ve Vnitřním Mongolsku žije členka Čínského lidového poradního shromáždění Wu Yün. Málokdo ví, že je původem z Japonska. Po porážce Japonska v srpnu roku 1945 odcházela z Číny 8letá Wu Yün a její matka spolu s japonskými vojáky a jejich rodinnými členy. Na cestě se setkaly se sovětskou rudou armádou. Její starší sestra ze strachu skočila do příkopu. Jiní ji kvapně následovali. Tím byla udušena v haldě lidí. Velitel japonských jednotek v zoufalství vydal rozkaz, aby vojáci a všichni jejich rodinní příslušníci spáchali sebevraždu. Holčička Wu Yün uviděla, jak matka přestala kojit její mladší sestru a vrazila jí do hrudi dýku. Vyplašená holčička se dala na útěk. Asi po 50 metrech se obrátila a uviděla, že matka už spáchala sebevraždu a ležela vedle mladší sestri v krvavé lázni. Rozplákala se a rozběhla se zpátky ke své matce. Umírající matka jí podala rodinnou fotku a řekla jí, aby podle fotky našla svého bratra. Malá holčička vzala do ruky fotku a vylezla z hromady mrtvol. Šla podél silnice jen pár kroků až ztratila vědomí. Když se probudila, ležela na posteli ve Wangově rodině. Manželé Wangovi neměli děti, proto se rozhodli, že holčičku adoptují. Když zjistili, že je to japonské dítě, začali váhat. Holčička padla na kolena. Dobrosrdeční manželé jí pak s dojetím adoptovali. Dali jí mongolské jméno Wu Yün. V roce 1948 řádil ve Vnitřním Mongolsku hladomor. Manželé Wangovi prodali jedinou krávu, aby dcera mohla pokračovat v učení. Nakonec vystudovala matematiku na Vnitromongolské univerzitě a pak byla učitelkou na střední škole. Získala titul vynikajícího učitele čtyřikrát. V roce 1958 se vdala za mogolského chlapce. Narodil se jim syn a dcera. Letos jí bude už 67 let. Před lety našla svého bratra v Japonsku, ale nezůstala tam a dosud žije se svou čínskou matkou.

Liu Ben se narodil v japonské vesnici v roce 1942. V roce 1945 přijela jeho sedmičlenná rodina do severovýchodní Číny na tzv. přestěhovatelství. Několik měsíců po té kapitulovalo Japonsko. Po cestě zpátky do Japonska se ve zmatku rozešel s rodiči a stal se sirotkem. Pan Liu ho bez váhání adoptoval. Aby nikdo neznal jeho původ, přestěhoval se s rodinou do jiného města a dal mu nynější jméno. Všemožně šetřil na jeho vzdělání. Jednou po návratu domů chlapec zpozoroval, že otec sám z velkého hladu jedl sójové boby nabrané venku ze země, ale jemu dal pořadné kukuřiční plácky. Aby se mohl starat o rodiče, zřekl se po vystudování příležitosti pracovat v Pekingu a zůstal v severovýchodní Číně jako středoškolský učitel. V roce 1978 se z podnětu otce přihlásil ke aspirantské zkoušce a stal se aspirantem Čínské akademie společenských věd. Díky jeho úsilí se stal profesorem i světoznámým vědcem. Po normalizaci vztahů mezi Čínou a Japonskem ho jeho adoptivní otec nejednou nabádal, aby jel do Japonska hledat své rodiče. V roce 1985 našel vlastního otce. Tehdy, když ho otec ztratil, utekl z japonských jednotek a zůstal v Číně a půl roku ho hledal, ale márně. Pak se vrátil do Japonska. Přesto, že 63letý Liu Ben našel svého vlastního otce, nezůstal v Japonsku a vrátil se ke svému adoptivnímu otci.