61letý pan Legs Mchog, předseda stálého výboru oblastního shromáždění lidových zástupců v Tibetu, prožil změnu starého společenství v nové a stal se očitým svědkem národnostní regionální autonomie.

„Narodil jsem se v tibetském okrsku Jiangzi v chudé nevolnické rodině. Za svého dětství jsem na vlastní oči poznal kontrarevolučnost a temno feudálního nevolnictví a také ukořisťování pracujících lidí třemi feudály, k nimž patřili šlechtici, místní úředníci a vyšší mniši. Až po mírovému osvobození Tibetu v r. 1951 jsem dostal šanci na moderní vzdělávání. Byl jsem učitelem, také jsem sloužil u vládních rezortů. V r. 2003 byl jsem zvolen předsedou stálého výboru Tibetského shromáždění lidových zástupců. Na vedoucích funkcích působí stejně jako já ještě mnoho lidí tibetského původu, což ve starém Tibetu vůbec nebylo možné."

Národnostní regionální autonomie slouží jako základní politický systém čínské vlády zaměřený na řešení národnostních problémů v tuzemsku. Je zakotvena v ústavě a má záruku speciálního zákona. Jednotlivé národnosti mohou na svém území prosazovat samosprávu, jejíž náplní je zřízení autonomního úřadu, vykonávání práva na zákonodárství, rozvoj hospodářství, přípravu a využití národnostních kádrů, rozvoj školství a národnostní kultury, rozvoj národnostního jazyka a písma, atd.

Tibetské shromáždění lidových zástupců je místním orgánem státní moci a představuje důležitou záruku sebeurčení tibetských obyvatel. Ve struktuře lidových zástupců se přímo zrcadlí nezávislá správa národnostních záležitostí tibetskými lidmi. Legs Mchog uvedl, /Záznam 2/

„Více než 70 procent lidových zástupců v Tibetu tvoří příslušníci tibetského národa a jiných národností. Je poměrně vysoký podíl zemědělců a jiných pracovníků, a také určité procento náboženských vlasteneckých osobností, včetně známých mistrů buddhismu, živých buddhů a navrátilců tibetského původu. Skoro polovina lidových zástupců je vysokoškolského a vyššího vzdělání."

Podle čínské ústavy a Zákona regionální národnostní autonomie je tibetské shromáždění lidových zástupců oprávněno vypracovat autonomní předpisy a podle tibetských reálií zavést pozměněné způsoby k uplatňování státních zákonů a předpisů.

Jak Legs Mchog dále informoval, tibetské shromáždění lidových zástupců od prvního pléna v r. 1965 až do dneska obdrželo od svých členů 7000 návrhů a přípomínek, které se týkaly různých sfér sociálně hospodářského rozvoje a plně ztělesnily přání a požadavky tibetských obyvatel různých národností.

Příslušníci tibetského národa tvoří většinu státních úředníků v Tibetu. Děti se bezplatně podrobují devítileté povinné školní docházce, kde se dá studium tibetského jazyka na prioritní místo. Veškerá provolání vlády a úřední doklady se vydávají ve dvojjazykové verzi, tibetské a čínské. Místní rozhlas a televize vysílají programy v tibetském jazyce. Tibetský národ žije v harmonii s jinými národnostmi. Lidé plně požívají právo na rozvoj tradiční kultury a svobodné náboženské vyznání.

Pan Legs Mchog řekl, že změny Tibetu v 40letém prosazování regionální národnostní autonomie jsou převratné. V jeho očích se Tibet nachází v nejlepším historickém období, kdy se už po mnohé léty udržuje dvoučíslicový přírůstek ekonomiky, panuje společenská stabilita a neustále se zvyšuje životní úroveň obyvatel./Záznam 3/

„Lidská práva v Tibetu, zejména právo tibetských obyvatel na existenci a rozvoj jsou plně realizována. Nevyvratitelné skutečnosti dokázaly, že Tibeťané plně požívají autonomní právo po politické stránce a právo seberozhodování po sociálně hospodářské stránce. Právě obrovský pokrok společenského zřízení přinesl změny Tibetu v různých sférách, zvláště podstatnou změnu osudu Tibeťanů."