Ve městě Xiao Gan ve středočínské provincii Hu-bei žije šťastná rodina. Manželovi je 77 let, manželce 42 a dceři je 14. Jejich cesta k uzavření manželství byla klikatá. Starý pan Liu Fan-zhi se narodil v roce 1928 v jihozápadní provincii Si-chuan. Pod vlivem svého bratra od malička hezky malovat čínské klasické tušové obrazy. Učil se pak ve střední odborné malířské škole. Po vypuknutí korejské války v roce 1950 odjel jako čínský lidový dobrovolník do Koreje a pomáhal Korejcům v boji proti americké agresi. Za své zásluhu dostal vyznamení od vedení jednotek čínských lidových dobrovolníků i čestný odznak a diplom od Korejské lidově demokratické republiky. V září 1958 byl demobilizován a učil na střední škole. Za tzv. kulturní revoluce byl neprávem pronásledován jako kontrarevolucionář a uvězněn. V roce 1973 byl rehabilitován. V roce 1980 ve věku 52 let odešel se souhlasem vedení školy předčasně do důchodu.
Jeho manželství nebylo šťastné. První manželka, která s ním žila 12 let zemřela v roce 1960 tyfem. Měli syna a dvě dcery. Pět let poté uzavřel nové manželství. S druhou manželkou žil 15 let. Narodily se jim dvě dcery. Na neštěstí manželka dostala divnou nemoc. Třasla se po celém těle, jakmile se k ní manžel přiblížil. Lékaři ji nepomohli. Právě v roce, kdy odešel do důchodu, se na žádost manželky rozvedli. Pan Liu najednou zestarnul touto těžkou ranou. Po rozvodu žil osamocen. Až k němu přišla mladá pomocnice v domácnosti a jeho život se změnil.
Mladá dívka Chen Zhong-lan, jeho dnešní manželka se u něj objevila v dubnu 1980. Bylo jí tehdy jenom 17 let. Pocházela z chudé a zaostalé horské oblasti v zapadlé provincie Gui-zhou. Byla národnosti Yi. Hledala živobytí na mnoha místech. Nakonec našla práci v podniku, jehož ředitelem byl právě syn pana Liu Fan-zhi. Jako kuchařka musela umýt ryži, zeleninu, čistit nádobí, uklízet kuchyň a vařit. Syn pana Liu zjistil, že je chytrá, čiperná a pilná, proto ji pozval k otci jako domácí paní, aby se o něho starala.
Mladá dívka Chen byla pilná a schopná, chovala se slušně. Měla velmi dobré vztahy s rodinnými členy pana Liu. Říká se, že život se okrašluje ženami. Je pravda, že rodina bez ženy není rodinou v pravém slova smyslu. Příchodem dívky ožila atmosféra v Liuově bytě, který se začal lesknout čistotou a pořadkem. Po pokojích vanul dívčí smích a hlas, čímž se pan Liu cítil opojen. Pan Liu má laskavou a dobrosrdečnou povahu. Choval se k děvčeti jako ke své dceři. Ve skutečnosti byla ještě mladší než Liuova nejmladší dcera. Pan Liu dal děvčeti k dispozici celý svůj plat. Oba se cítili dobře, když byli spolu.
Dívce Chen Zhong-lan zemřela matka když byla malá. Otec měl plné ruce práce a sotva měl na ní čas. Macecha sice nebyla zlá, ale chybělo mezi nimi vzájemné porozumění. Děvče proto toužila po rodičovké lásce. U pana Liu pocítila otcovskou lásku. Postupně se v dívčím srdci zrodila jiskra lásky. Pan Liu poznal z dívčích oči něco neobyčejného. Začal se vyhýbat jejím očím. Bál se veřejného mínění. Nechtěl také zkazit krásné mladí dívky, protože byl mnohem starší než ona. Měl také obavu, aby případným vztahem s mladou dívkou nezdiskreditoval pověst svých dětí. Na druhé straně však dívka Chen stala pro něho již nepostradatelná. Neměl stání, když ji chvíli neviděl. Dívka Chen byla však odvažná. Na konci roku 1980 se svěřila se svou láskou druhé dceři pana Liua.
|