Město Hetu´ala založil Nurchač, císař poslední čínské dynastie Qing. Má historii dlouhou více než 400 let a je jednou z míst, kde vznikla národnost mandžu. V Hetu´ala se zachovávají přes novou renkonstrukci města starobylé a prosté mandžuské zvyky.

Ve městě je vidět mnoho turistických průvodkyní v mandžuských krojích. Jedna z nich nám uvedla,

„v našem městě jsou dobře zachovány stavby z období před více než 400 lety. Jako příklad uveďme studnu chána. Jde o jedinnou studnu ve městě, jež má sladkou chladnou a svěží vodu, průhlednou až do dna a v níž přes postup časů nedošlo k hnití dřeva."

Město Hetu´ala je postavené podél hor a ze tří stran ji obklopuje řeka. V okolí města jsou vysoké hradby a uvnitř se dá vidět samé starobylé a elegantní stavby, které jsou prosté a užitné. Mnohem velkolepou stavbou je úřední budova chánství v blízkosti severoměstských hradeb. Jde o jednopatrovový sál s osmi úhly, který se vyznačuje svéraznou architekturou mandžuské národnosti a je symbolickou stavbou tohoto starobylého města.

Navštívíme-li město Hetu´ala, měli bychom se podívat do rodného místa Nurchače, protože lze tam lépe poznat specifické rysy lidového obydlí Mandžuových. Největším charakterem je „pytlíkový dům". Jde o expresívní popis domu, který se otevírá na východě a jdete-li dovnitř na západ, tak jakože jste v pytlíku, který slouží k ustálení teploty v domě. Druhým rysem mandžuského domu je topený postel, propojený podél zdi na jihu, západě a severu domu, což může vyřešit ležení a sedění rodinných příslušníků a případných návštěv, ale slouží také k zvýšení domovní teploty prostřednictvím teplého povrchu postele. Mandžuský dům mj. má charakteristický komín, který není vystavěný na střeše, ale spíš na zemi mimo dům. Cílem je prodloužit průchod ohně a dlouhodobě udržet teplotu pod postelem.

Za městem Hetu´ala je překrásná zahrada nazvaná mandžských zvyků. Správce zahrady nám uvedl,

„zahradu tvoří Chodba manžuské historie a kultury a Muzeum mandžuského folklóru. Prostřednictvím nástěnomaleb a jiných expresívních expozicí chceme seznámit turisty s vznikem mandžuské národnosti, vývojem dynastie Qing, pestrobarevnými zvyky a folklórní kulturou Mandžuových."

V zahradě mandžuských zvyků lze poznat i tři divy této národnosti. Všechny dveře a okna mandžuských domů otevírají ven zevnitř a na vnějšku okna je nalepen ozdobný papír namázaný živočišným nebo rostlinným olejem, což slouží proti větru a pískům a k udržení teploty. Dalším divem je to, že si mandžuská rodina zvyká věšet kolébku s kojencem na trám a tak ji kolébat použitím přírodní síly. Třetím divem zůstává, že skoro každá mandžuská dívka nosí dlouhou dýmku, což je symbolem pracovitosti. Kouřit se naučila vlastně tak, že ve znamení úcty starším příslušníkům rodiny jim vždy zapálila dýmku a poté ji zkusila.

Ve městě Hetu´ala můžeme kromě mandžuského folklóru obdivovat také historické památky a kásnou krajinu a ochutnat lahůdky mandžuského typu.