 Oproti těm, kteří jsou v zaměstnání, mají důchodci výhodu, že mohou volně disponovat svým časem a mohou, obecně řečeno, dělat, co se jim zlíbí. Důchodce Chen Qüan, který žije v Šanghaji, jezdí rád na kole, zejména po ránu. O této zálibě nám řekl: Ranní jízdou na kole posiluju svou tělesnou zdatnost, a zároveň se mohu kochat pohledem na to, jak se mění město a život lidí. Nikdy jsem nejezdil rychle, jenom středním tempem nebo pomalu, abych mohl ukojit svůj zrak. Když jsem se z novin nebo z televize dozvěděl, že někde vznikly nové parky a nové turistické atrakce, že se objevily dosud neznámé historické a kulturní památky nebo se děje něco zajímavého, hned druhého dne jsem se tam vyrazil podívat. Stal jsem se tak očitým svědkem velkých změn města, získal jsem nové poznatky a rozšířil jsem svůj obzor. Ráno, když je na ulicích málo lidí a automobilů a vzduch je čerstvý, je jízda na kole velmi příjemná. Někdy jezdívám do parku u řeky a dívám se na lidi, kteří se věnují rannímu cvičení. Taky jsem už sestoupil s kola a cvičil bezděky s nimi. Někdy jsem sledoval skupinu důchodců, kteří prováděli čínské stínnové pěstní zápasy Tai-ji-qüan. Někdy jsem se učil cvičit s meči a někdy jsem zase spolu s lidmi dělal ranní rozcvičku. Jindy, když jsem v parku uviděl amatérský pěvecký sbor, jsem se zase připojil k němu a zpíval spolu s ním. Tak jsem se za několik uplynulých let naučil čínský gong-fu, totiž stínnový pěstní zápas, a cvičení s mečí, a ranní rozcvičku i společenský tanec. Ubyl jsem na váze o více než 10 kilo. Za dobu více než 10 let od okamžiku, kdy jsem odešel do důchodu, jsem ani jednou nenavštívil lékaře. Za to všechno jsem vděčen jízdě na kole.
Pan Song našel radost zase v opravářské práci. Už v době, kdy byl ještě v zaměstnání, prováděl ve volném čase nejrůznější domácí opravy. Poté, kdy odešel do důchodu, získal více času a začal opravovat i pro sousedy. Opravuje pro ně šicí stroje, pojistky, vodovod, nábytek, zařízení koupelny, plynový sporák atd. atd. Má tedy dost práce a jeho život ve stáří je tak veselejší. Pocítil zejména vnitřní zadostiučinění z toho, že se stal pro sousedy nepostradatelným pomocníkem a pro jeho zručnost a ochotu si ho na sídlišti velice cení.
Nově vzniklé jihočínské město Shen-zhen sousedí s Hongkongem. V zasedací síni správy sídliště Wan-xia-mei-lin spatříte skupinu důchodců starších 60 let jak se procvičují v anglické konverzaci. Bylo tam více než 20 lidí. Říká se tomu „Koutek angličtiny pro stříbrné vlasy". Podnět ke zřízení tohoto koutku dala babička Zhang Bin, která žila kdysi šest let v USA. Novináři řekla: „Z našeho města Shen-zhen vznikne mezinárodní metropole. To vyžaduje, aby co nejvíc lidí znalo cizí jazyky. Ani my, senioři, bychom neměli po této stránce zůstat pozadu". A tak se od roku 2003 důchodci jednou za týden dobrovolně scházejí ke studiu angličtiny. Senioři se naučili základům výslovnosti, to jest fonetické transkripci. Za pomoci paní Zhang se také naučili anglickým písním, dialogu v angličtině, vyprávění jednoduchých příhod anglicky nebo tlumočení z čínštiny. Pestrý a nevázaný způsob učení zvýšil jejich zájem o angličtinu. Jsou spokojeni zejména se živou a veselou atmosférou studia. Když se scházeli k učení, bývalo vždy slyšet hlasitý anglický dialog a radostný smích. Jejich anglický koutek vyvolal nadšení pro studium cizích jazyků na celém sídlišti.
|
v 
