Paní Tshering Lhamo žije v tibetské prefektuře Lhoka v okrsku Nedong. Letos je jí 79 let. Jako hospodářska prostého domu vstává každý den časně ráno a poté uklízí dům, zalévá květiny a trávu a krmí prasátko. Ráda zpívá při práci.

Stará bába zastávala funkci místopředsedkyně oblastního shromáždění lidových zástupců v Tibetu. Snad vás nemůže napadnout, že před více než 40 lety byla nevolnicí bez rodičů.

Tshering Lhamo se narodila v r. 1926 v tibetském okrsku Lhongzi ve chlévu. Kvůli nevolnictví rodičů se stala nevolnicí od svého narození. Ve dne ji matka nosila na zádech na vykonání těžké práce. Večer musela tříčlenná rodina zůstat ve chlévu mimo chrám. Co dostala od feudála vůbec nestačila na uživení celé rodiny. Malá holčička Thsering Lhamo byla následkem dlouhodobého nedostatku výživy na kost vyhublá. Kyž jí bylo pouze 6 let, byla nucena sloužit feudálovi jako „Rangsen", čili mluvícího dobytka.

Feudál zemřel, když Thsering Lhamo dovršila 6 let. Feudálka pak prodala rodiče holčičky a společně s ní a jinými zdatnými nevolníky se přestěhovala do 200 kilometrů vzdáleného statku. Holčička se tak navěky rozloučila se svými rodiči.

Thsering Lhamo pokaždé plákala, když se zmínila o této události. Tibetské přísloví říká: Říční proud se neobejde bez zdrojů vody, , jehně ztratící cestu volá na matku den co den. Thsering Lhamo uvedl,

„ve věku 12 let jsem opustila domov a dále už nevidím svého otce a matku. Ve statku jsem ve dne pasla, ráno a večer dojila krávu, míchala čaj s máslem a pletla vlněnou přízi. Tak jsem se musela každé dny dřít jako dobytek. Za to jsem však dostala nepatrnou obživu a dokonce výprask. Modlila jsem se denně, ale bez naděje na svit."

V r. 1959 provedla ústřední vláda demokratické reformy v Tibetu. Zrušila nevolnictví, nedotknuté během 8 let po mírovém osvobození Tibetu. 33letá Thsering Lhamo poprvé ve svém životě měla k dispozici tři ovce, dojivou krávu a půl hektaru půdy. Definitivně se dostala z nevolnictví a skutečně se stala svobodným člověkem.

Thsering Lhamo si velice váží nového života. V r. 1961 založila v Tibetu první skupinu vzájemné pomoci Rangsenů.

„V tehdejší době bylo v naší vesnici 11 usedlostí, které původně sloužily u feudálů jako Rangsenové, tedy vykonaly jen nádeničinu a tak neuměly zemědělskou práci. Žádná jiná skupina nás nepotřebovala a proto jsem rozhodla sdružit Rangseny a zabývat se zemědělstvím na vlastní síly."

Pod vedením Thsering Lhama se všichni skromně učili zkušenosti jiných z pěstování vysokohorského ječmena Qingke a jako první v Tibetu aplikovali zúšlechtěnou odrůdu. Také se snažili vystavět zavlažovací kanál a hráz proti záplavám. Přes přírodní pohromy zaznamenali velkou úrodu a stali se proslulým zemědělským družstvem v Tibetu. Poté Thsering Lhamo byla pozvána do Pekingu a měla čest setkat se s zakladatelem čínské lidové republiky předsedou Mao Ce-tongem a jinými státními představiteli.

V 70. a 80. leetch minulého století byla Thsering Lhamo dvakrát zvolena do Všečínského shromáždění lidových zástupců a zastávala funkci místopředsedkyně tibetského shromáždění lidových zástupců. Přes obsazení vysoké funkce nezapoměla to, že byla utlačovaná a ukořisťovaná nevolnice a proto chovala vlídně, pečovala o zájmy místních obyvatel a zachovala zvyk práce. V r. 1983 předčasně odešla do důchodu v souladu s výzvou zesnulého čínského předáka Teng Siao-pchinga k omlazení a kvalifikování vedoucích kádrů.

Thsering Lhamo zůstává v důchodu již 22 let, ale pracuje až dodneska. Působí jako zástupkyně tajemníka místní organizace důchodových komunistů. Aktivně se účastní činnosti organizace, jako je tělesná rozcvička a umělecké vystoupení. Ve volném čase rád čte noviny a knihy a společně s vnukem studuje nové znalosti.

Thsering Lhamo říká, že je velimi vděčna komunistické straně za to, že ji vyosvobodila z nevolnických nesnází a umožnila jí vést skoro padesátiletý šťastný život. Thsering Lhamo necítí žádnou lítost a má jen přání, aby mohla na sklonku svého života udělat co nejvíc ve prospěch společnosti.