Čína je rozvojová země s rozsáhlým územím a početným obyvatelstvem. Na zajištění šťastného stáří obyvatelů a na práci v různých oblastech nestačí jen vládní orgány. Proto pomáhá i mnoho seniorů. Bývalý učitel Wen Shou-tang z malé vesnice v provincii Shan-tongu dobrovolně roznášel noviny ve své vesnici celých 25 let. V roce 1980, když odešel do důchodu neměl co dělat. Seděl u dvěří, četl noviny a celý den vyhlížel pošťáka. Zjistil, že pošťákovi trvá více než dvě hodiny než doručí veškerou poštu. Ve vesnici více než 30 domácností mělo předplaceno desítky deníků a časopisů. Aby ušetřil pošťákovi práci, pan Wen vzal na sebe tento úkol dobrovolně. Nikdy neudělal chybu v doručování novin. Bez ohledu na špatné počasí, na déšť nebo sníh, jakmile se pošťak ukázal, vzal od něj noviny a časopisy a na kole je roznesl po celé vesnici. Denně tak urazil přibližně pět kilometrů. Tak měl co dělat a zároveň upevnil své zdraví.

Ve městském obvodu Nan-ma v Charbinu žije 73letá babička Čangová, která zařídila před 4 lety ve svém bytě koutek pro důchodce. Důchodci z okolí se u ní denně s radostí scházejí. Tuto myšlenku začala paní Čangová realizovat hned poté, co odešla do důchodu. Na vlastní náklady nakoupila potřebné vybavení, včetně různých přístrojů pro fyzikální léčbu, ale i společenské hry jako karty, šachy a mahjong. Připravila pro důchodce i sklenice na pití a trepky. Paní Čangová řekla: „Staří lidé všeobecně trpí pocitem osamocení. Ale když jsou spolu a mohou se bavit, život se pro ně stává veselejší".

79letý důchodce Zhao Chang-ming odešel do důchodu v roce 1983. Žije v Cheng-tu, hlavním městě jihozápadní čínské provincie Si-čuan. Rád se stará o věci, s nimiž nemá vlastně nic společného. Začal s veřejnou dopravou. Pokaždé, když nastoupil do autobusu, nikdy nezapomněl zapsát své hodnocení o práci průvodčího a pochvaly i kritické připomínky cestujících. Nezapomněl zajít ani za vedoucími průvodčích, aby jim tlumočil připomínky cestujících. Postupně ho znaly všechny pobočky podniku veřejné dopravy a jmenovaly ho dozorčím svých pracovníků. Díky tomu, že se plete i do práce dopravních policistů, byl dopravní policií jmenován i jejích dozorcem. Chodil po všech křižovatkách, pozoroval práci policistů a jejich chování k lidem, kteří porušili dopravní předpisy a dělal si zápisky. Hodnotil práci stovky policistů a napsal policejnímu ředitelství 40 dopisů, v nichž byly pochvaly, kritika i připomínky ke zlepšení práce. Jednou viděl chlapečka, který v telefonické budce strčil do telefonního přístroje místo magnetizované karty kartu papírovou. Bez ohledu na svůj věk ho sledoval až do školy a upozornil ho na jeho nesprávné jednání. Pak se dva týdny věnoval zkoumání telefonních budek ve městě. O výsledcích svého šetření informoval dlouhým dopisem ředitele městské telekomunikační správy. Ten byl hluboce dojat a pan Zhao dostal další titul dozorce. Byl pak pověřen i úkolem dohlížet na vzhled a chování vojáků a na kvalitu spotřebního zboží. Dělal všechno zadarmo. Za 10 let své činnosti dostal od Všečínské federace odborů, Všečínské federace žen, Svazu spotřebitelů a dalších společenských organizací čestné uznání a různá vyznamenání. Vloni mu byl udělen titul „Vzorný obyvatel města Cheng-du".