Dneska se společně vypravíme do vesnice Tchang-an, která se nachází v provincii Kuej-čou v jihozápadní Číně a kde osídlili příslušníci starobylé národnosti Tung. Je tam zachováno dobré životní prostředí a obyvatelé vesnice žijí původním způsobem života.

Vesnice Tchang-an ležící v hlubokých horách má více než sto usedlostí. Uprostřed vesnice stojí bubnová věž , tedy znak tungské vesnice. Kamenné cestičky vedou do každého dřevěného domku, opírající se o sloupy. Celý rok nepřetržitý protéká celou vesnicí potůček. V okolí vesnice je vidět velké i malé terasovité políčky.

Poodle dohody uzavřené čínskou a norskou vládou v r. 2000 bylo vybudováno z této vesnice první ekologické muzeum národnosti Tung v Číně. Jak ředitel muzea Chu Kuang-chua informoval, tam vede těžká cesta, proto se Tchang-an mohl stovky let uchovat v horách jako krásná perla. Ta zářila do doby, než tam přijeli čínští a norští odborníci.

V rámci desítky tungských vesnicí nakonec odborníci vybrali Tchang-an jako sídlo muzea, protože se nachází na horách a má dobré životní prostředí. Právě to může zrcadlit způsob život tungských příslušníků, který se vyznačuje osídlením v horách a u řek.

Podle pana Chua se zde soustřeďují skoro všechny rysy tradiční kultury národnosti Tung. Věž bubnu, jeviště, domky, kamenné cestičky, kroje a životní způsob zůstávají vesměs v prvotním stavu. Norští odborníci označili Tchang-an jako příklad návratu lidstva do přírody.

Na tříleté budování muzea uvolnila Čína a Norsko téměř milion čínských jüanů. Daly rekonstruovat cestičky, věž bubnu, infrastruktury i vybrané zchátralé domy. Uprostřed vesnice byl vystavěn dřevěný domek v tradičního stylu se sloupy ve své dolní části, který slouží jako Informační středisko tungské kultury.

Je zde čerstvý vzduch. Nijak nehlučí jako ve městě. Vše vypadá tak klidně a mírně, jako by se člověk ocitnul v jiném světě. Za příjemným zpěvem jsem navštívil domek, kde mladí lidé v tunských krojích pletli svérazné umělecké předměty. Většina z nich není zdejší a přichází sem z jiných vesnic, aby se učili tradiční kultuře a řemeslu své národnosti. Mezi nimi je také děvče Jang Šeng-ťüan. Uvedla,

„Tady se učíme zejména vyšívání a zpívání. Mnoho z našich tungských děvčat odjelo ven pracovat. Některé z nás neumí zpívat národnostní písně neumí. Učitelé nás proto učí."

Jang Šeng-ťüan řekla, že zde studovala už dva roky. Doufá, že až se dostane domů, může předat ovládané znalosti svým krajanům, aby se kultura své národnosti vyvíjela z generace na generaci.

Tchang-an je chudá vesnice. Aby se posílilo uvědomění zdejších Tungů o ochraně vlastní kultury a zároveň aby se vesnice vymanila z bídy, rozhodla místní vláda adekvátně rozvíjet cestovní ruch. Tím by se mohly zvýšit příjmy vesničanů.

Pan Dzeng Ping je ředitel Cestovní kanceláře. Pracuje právě pro rozvoj ekologického cestování v Tchang-anu. Domnívá se, že Tchang-an je pro firmu správná volba. Uvedl,

„Máme v úmyslu rozvíjet nejen krásu přírody, ještě důležitější je to, aby lidé mohli zde poznávat národnost, pramen, vývoj a stav její kultury, aby zkoumali, jak harmonicky soužijí humanitní zdroje a místní přírodní prostředí, jak se vzájemně podporují a jak se vyvíjí tungská kultura."

Činnost Cestovní kanceláře se orientuje spíše na menší počet návštěvníků, ale s vyšší úrovní. Nyní do vesnice přicházejí domácí a zahraniční odborníci, fotografové a malíři.