V tibetské autonomní oblasti žije etnická skupina Lhoba, s necelými třemi tisíci příslušníky. Přes početně menší národnost pochází z ní členka Všečínského shromáždění lidových zástupců. Jmenuje se Xiaohong. Jde o proslulou osobu v Tibetu, zejména ve svém domovském okrsku Milin, protože je věcná a dovedná a má věhlas mezi místními obyvateli.

Milin leží na jihovýchodě Tibetu. Xiaohong společně s více než deseti usedlostmi bydlí mimo městečko na lesnatém kopci. Nedaleko teče řeka Yalung Zanbu.

Xiaohong pochází z rolnické rodiny. V r. 1996 absolvovala Tibetský institut zemědělství a pastevectví a byla přidělena do úřadu střediskové obce Milin. Čtyři roky poté byla jmenována zástupkyní starosty této obce. V r. 2003 byla zase zvolena do Všečínského shromáždění lidových zástupců.

Národnost Lhoba má k dispozici vlastní jazyk, ale bez písma. Dlouhodobým osídlením hlubokých hor zůstávala tamnější ekonomika relativně zaostalá. Tento stav se dočkal podstatné změny až v r. 1959, kdy v Tibetu byly provedny demokratické reformy a zrušil se systém nevolnictví. Od té doby požívá Lhoba stejně jako jiné národnosti v Tibetu rovnostní právo politické a ekonomické i osobní svobodu.

Xiaohong má tři starší bratry, kteří vůbec nechodili do školy a pracují na poli. Xiaohong a mladší sestra disponovaly bezplatnou povinnou školní docházkou, kterou stát poskytuje dětem tibetských zemědělských a pastevních oblastí. Vláda jim ještě uhrazuje výdaje na ubytování a stravování. Xiaohong uvedla, že ve srovnání se starší generací je dnešní život národnosti Lhoba mnohem lepší./Záznam 1/

„životní způsob se zlepšil. Dříve měla národnost zaostalé životní zvyky, například při svatbě musela zabíjet dobytek na hostinu. Dnes se takto už nedělá. Dále byly zaznamenány obrovské změny pokud jde o byty a zdravotnictví."

Jak Xiaohong informovala, její krajané - příslušníci národnosti Lhoba se přestěhovali z hlubokých hor na planinu s pohodlnou dopravou. Vláda vyčlenila chudým usedlostem finanční prostředky na stavbu bytů a také jim poskytly výrobní náčiní. Pouze v loňském roce se Xiaohongové podařilo vyžádat od nadřízeného úřadu více než 400 tisíc čínských jüanů, které pomohly 11ti usedlostem národnosti Lhoba vystavět nové byty.

Nan-ji je jedinnou autonomní obcí národnosti Lhoba na území okrsku Milin. Xiaohong uvedla, že s cílem pomáhat této obci při řešení bídy dala místní vláda přestěhovat správní centrum této obce z hlubokých hor na areál blízko silniční magistrály. Nové centrum je tak spojeno s několika dřívěji vybudovanými národnostními vesnicemi. Nan-ji se zabývá turistickým ruchem, a to spoléháním se na krásnou přírodu a svéraznou folklórní kulturu národnosti Lhoba. Vesničané prezentují tradiční lovecký tanec, což přispívá k zvýšení jejich příjmů.

Xiaohong se ráda ve volném čase dívá do vesnicí, aby ze všech sil pomohla vyřešit praktické problémy rolníků. Místní obyvatelé se velice starají o silniční výstavbu a vývoj turistických zdrojů. Když Xiaohong nemůže otáku urovat sama, o tom vždy jménem členky Všečínského shromáždění lidových zástupců informovat tibetské shromáždění lidových zástupců a příslušné rezorty. Někdy také využívá každoročního pléna VSLZ a společně s jinými poslanci odevzdává návrh nejvyššímu orgánu státní moci. Xiaohong uvedla, že její návrhy odevzdané v těchto letech byly vyřízeny a tak se včasně vyřešilo mnoho problémů.

Lhoba a Menba představují obě početně menší národnosti v Tibetu. Nicméně je zachováno pro obě národnosti křeslo každé zvláště ve VSLZ. V těchto třech letech se Xiaohong aktivně podílela na diskusích během pravidelných zasedání VSLZ v Pekingu a přímo vyjadřovala státním představitelům své názory na to, jakou pomoc potřebuje národnost Lhoba od ústřední vlády. Xiaohong dodala, že dříve o tom nemohla přemýšlet ani ve snu.

Poslanecký mandát Xiaohongové na VSLZ vyprší za dva roky. Xiaohong říká, že během funkčního období udělá co nejvíc průzkumů a výzkumů a co nejvíc demonstruje přání prostých obyvatel.