Hedvábná cesta je známá, a více než 2000 let stará pozemní obchodní stezka, spojující Asii s Evropou. Na východě hedvábná cesta začíná v městě Xi An v provincii Shan Xi a dále pak vede přes čínské provincie Gan Su, Ning Xia, Qing Hai, Xin Jiang. Pokračuje do Společenství nezávislých států (SNS), Afghánistánu, Íránu, Iráku, Sýrie a dalších zemí. Končí u břehů východního Středomoří. Odtud se čínské hedvábí přepravovalo do Evropy. Celková délka hedvábné cesty je více než 7000 kilometrů a na čínském území je více než polovina této obchodní stezky. V současnosti už hedvábná cesta ztrátila svou původní obchodní funkci, ale podél této starobylé trasy jsou města a okresy s národnostními menšinami, pěknou přírodní krajinou a mnohými historickými a kulturními pamětihodnostmi, proto láká mnoho turistů.

Urumuqi, hlavní město Ujgurské autonomní oblasti Xin Jiang je jednou ze zastávek na hedvábné cestě. Chodíte ulicemi plnými vůní kebabu, na ulicích vidíte ujgurské staříky s barevnými čepicemi a mladé ženy se šátky zavázanými do tylu. Slyšíte vřavu a křik středoasijských a západoasijských obchodníků, v té chvíli máte pocit, že se vracíte do minulosti.

Pokud jde o hedvábnou cestu, na co slečna Niu Diandian nemůže zapomenout je trh v Xin Jiangu. Řekla:

„Na turistické tráse hedvábné cesty na mě silně zapůsobil trh v Xin Jiangu. Zde se takový trh nazývá Ba Zha. V době, když se Ba Zha otevírá, místní muži, ženy, děti a starci majú na sobě to nejlepší oblečení a tradiční ozdoby, mnoho muslimských žen stále nosí závoj. Turisté mohou na trhu Ba Zha svobodně bloudit, ochutnat tamní speciality, zvláštní ujgurské občerstvení, je tam také barevné hedvábí."

Slečna Liu dále doporučila druh hrušky, jmenuje se hruška Ku Erla. Ovoce je velmi sladké a když si na něm pochutnávate na ulici, tak za vámi táhne celý roj os.

Když je v Ku Erle sezona a hrušky dozrávají, v ulicích, na polích a ve dvorech místních obyvatel jsou stromy obtěžkané množstvím ovoce. Hruška Ku Erle se zde pěstuje asi 2000 let. Místní obyvatelé řekli, že tento druh hrušky se pěstoval také mimo Ku Erle, ale kvalita plodů nebyla taková, jako v Ku Erle. Naopak, když se v Ku Erle vysadí hrušky z jiných lokalit a jiné druhy, dávají mnohem kvalitnější plody než ve svém domovském místě. Tak lidé zjistili, že půda a počasí v Ku Erle vyhovuje právě hruškovému stromu.

Kromě národnostní atmosféry, na hedvábné cestě je také velmi pěkná přírodní krajina. Ale o tom si budeme vyprávět v příští relaci.