Moje přítelkyně si koupila nové bílé šaty, měla velkou radost, přijela za mnou a ptala se: „Podívej se, jsou moje nové šaty hezké?" Zamračila jsem se a řekla: „V bílých šatech vypádáš tlustě." Zneklidnilo ji to. „A nemyslíš, že tlustá dívka je poměrně milá?" Vášnivě jsem jí řekla: „Jsi moc milá!"

Jednoho dne jsme šli na nákup ve Carrefouru, jakmile jsme vstoupili do supermarketu, byla jako obyčejně velmi vzrušená, zanedlouho zmizela od mého pohledu. Rozhodl jsem se, že ji potrestám. Za chvilku mi poslala SMS zprávu: „Kde jsi?" poslal jsem jí zpátky: „Jsem v Carrefouru, kde jsi ty?"

Jako většina dívek se moje přítelkyně často ptá: „Myslíš, že jsem krásná?" „Ano." „ Jak jsem krásná?" Nevím jak jinak jí odpovědět, nežli... „Jedno slovo tě velmi vhodné vystihuje." „Které slovo?" „ Jsi nevyjádřitelně krásná." Ještě nebyla spokojena: „Co je nevyjádřitelné?" předstíral jsem, že jsem netrpělivý a řekl jsem: „Nevyjádřitelný znamená, že to nelze vyjádřit." Moje přítelkyně nervózně řekla: „Jak to – nejde? Dneska to musíš vyjádřit jasně, jinak s tebou nebudu mluvit."

Jednoho dne jsme měli přednášku, moje přítelkyně seděla vedle mne, pozorně poslouchala, ale já si neustále hrál se svým perem. Z neopatrnosti mi pero spadlo na zem na její straně. Chystala se, že mi ze země sebere, ale já jsem jí rozzlobeně řekl:: „ Nedotýkej se ho, je to moje pero."

Moje přítelkyně má ráda zvířata. Jednoho se při procházce ptala: „Máš raději kočku nebo psa?" Řekl jsem: „ Psa." „ Proč?" „ Protože pes je milejší, zejména takový pes, který má dlouhé vlasy, kulatý obličej a velké oči." Mé přítelkyni se cosi nazdálo a zírala na mne. Řekl jsem dále: „Když se rozzlobí, vždycky ukáže zuby, přesně jako v téhle chvíli ty." Zeptal jsem se jí na totéž. „Máš ráda kočku nebo psa?" odpověděla: „ Psa." „ Proč?" „Protože pes je neohrabaný, myslím, že je milý." „ Tak mám raději tebe."

Jeden den jsme společně studovali, viděl jsem, že moje přítelkyně čte anglickou knihu. Řekl jsem jí: „Nakreslím ti portrét." Odpověděla: „Dobře, ale musíš mě nakreslit krásnější, než ve skutečnosti." „ No problem." Zanedlouho se na papíru objevila jedna krásná žena. Přítelkyně se podívala na malbu, velmi se potěšila a říkala: „Je tak krásná, že mi není ani trošku podobná." „Ano, ale taková abstraktní málba se týká hlavně ducha. Počkej, ještě ti napíšu báseň." S pohledem na ni píšu: „Taková dívka na Zemi nežije." Poté, co se na tu větu podívala, potěšilo ji to. S úsměvem píšu dál: „Ženský duch cestuje na Zemi."

Nastaly zimní prázdniny, když jsme se rozloučili, moje přítelkyně mi řekla: „Když se vrátíš domů, musíš se ti po mně stýskat." Řekl jsem: „Slíbil jsem, že se mi po tobě každý den zasteskne dvakrát." S úsměvem se zeptala: „ Proč dvakrát?" Řekl jsem: „Ve chvíli, kdy půjdu do postele, se mi po tobě zasteskne jedenkrát, tak můžu rychle usnout. Po ránu se mi po tobě ve snu zasteskne podruhé a tím se okamžitě vzbudím."