(rozhovor s přední českou sinoložkou a překladatelkou z čínštiny – část 3.)

J.H. Dnes potřetí a prozatím naposledy se sejdeme s paní Věnou Hrdličkovou, významnou českou sinoložkou a překladatelkou. V rozhovoru s ní kladla otázky také moje kolegyně z české redakce Vilma.

Vilma: Sedíme tady v moderně zařízeném čínském bytě a na stole je stoleček, na kterém nám tradičním způsobem nabízejí čaj, tak se ptám, jestli je velký rozdíl mezi japonským a čísnkým čajovým obředem.

Hrdličková: Ano, je veliká rozdíl a vlastně časjový obřad jako takový, dá se říci, vznikl v Číně, teprve potom se vytříbil v Japonsku. Rozdíl je v tom, že čínský čajový obřad je poměrně uvolněný, nemá žádná striktní pravidla, zatímco japonský způsob pití čaje je vázán celou řadou pravidel. Také se servíruje jiným způsobem než v Číně.

Číňané se prostě bez čaje neobejdou, jak jste asi viděli.

Vilma: Lze říci, že Číně je královstvím kol a taky královstvím čaje, ale teď se objevují nápoje, které jsou velmi populární zejména mezi mladou generací. Čaj, myslíte, přežije tu Coca colu a všechny ty sprity a tak dálo?

Hrdličková: Já doufám. Ačkoliv v Praze byl jeden pan profesor čajového obřadu z Japonska, který říkal, že se obává, že brzy bude v České republice víc čajoven nežli v Japonsku. A to, co vy říkáte, v tom také zaznívá určitá skepse, jestli se Číňané nevzdají pití čaje. Ale já si myslím, že ne. Že určitě ne. Že čaj zůstane i nadále důležitým nápojem a součástí každodenního života.

J.H. V diskusi s paní Věnou Hrdličkovou jsem se vrátili ještě k tématu čínské pijácké poezie, které jsme otevřeli v posledním pořadu.

Vilma: Já jsem se ještě chtěla zeptat, vy jste zmiňovala Lipoa a Sutun pchoa... dá se tedy říct, že čínská poezie má tak zvanou pijáckou poezii?

Hrdličková: Hodně básní je psáno o víně a na příklad Sutun pcho napsal báseň popisnou, které se říká fu, jakousi báseň v próze, kde oslavuje víno jako zdroj inspirace básnické. A on sám celou řadu básní napsal jsa ovíněn a často je psal na stěny v oněch okamžicích inspirace přímo na stěny hostinců nebo na stěny domů svých přátel. Dokonce i vyšla celá sbírka čínských básní o víně.

On je to problém – víno a tvrdý alkohol, oni mají pouze jeden výrahz pro to: ťiou. Takže my nikdy nevíme, co vlastně pili. Jestli pili víno, nebo tvrdý alkohol.

Vilma: Takže ťiou je jak víno, tak tvrdý alkohol. To jsme nevěděli.

J.H. To mi něco objasňuje.

Vilma: A ještě bych se vrátila k jinému nápoji – a to je pivo. Je to čínská tradice, anebo je to už vliv západních kultur?

Hrdličková: To je vliv západních kultur a velkou roli tady sehráli západní sládci, kteří například v Tiensinu zakládali pivovary a přispěli k dobré kvalitě piva. Já tedy nejsem piják piva, ale můj manžel vždycky říkal, že čínské pivo je velice dobré.

J.H. Kdy sem přišli čeští sládci?

Hrdličková: Ti sem přišli po první světové válce.

J.H. A to je závěr rozhovoru s paní Věnou Hrdličkovou, českou sinoložkou a překladatelkou. Pořad Jak se jim žije připravil Jiří.