J.H. V pořadu Jak se jim žije vám dnes nabídnu rozhovor se studentem z Prahy Jiřím, který – se svým bratrem – navštívil před nedávnem Peking. Jakkoli jsem oba studenty na jejich cestách doprovázel – ano, jsou to moji synové, dodávám – čas na to, aby si své dojmy utřídili a sdělili mi, našli až po návratu v Praze. Proto je také rozhovor natočen po telefonu.

J.H. Jsem rád, že tě opět slyším, protože jsi byl ještě před několika dny v Pekingu. Kdy ses vrátil do Prahy?

Jiří: Do Prahy jsem se vrátil 11. listopadu večer.

J.H. A jakou dobu jsi strávil v Pekingu?

Jiří: V Pekingu jsem strávil všeho všudy čistého času patnáct dnů.

J.H. A co jsi všechno během své cesty – byla turistická, jak vím – stihnul se svým bratrem poznat, kde jsi všude byl?

Jiří: Stohli jsme navštívit většinu těch nejdůležitějších památek v Pekingu. V jisték průvodci psali, že je to dokonce oněch „top ten" celého Pekingu. Mezi tím je Letní palác, Zakázané město, Velká čínská zeď kousek za Pekingem, Chrám nebes a mnoho dalších pozoruhodností.

J.H. Já bych se chtěl zeptat na některé detailněji. Tak například jmenoval jsi Velkou zeď. Kde jsi byl, v které části?

Jiří: Čínská zeď vlastně byla jeden z našich nejúchvatnějších výletů. Pro mě osobně mnohem zajímavější než výlet do Zakázaného města. Byli jsme na Velké zdi zhruba 60 kilometrů za Pekingem, někde u pevnosti Badalin. Tam je ta zeď rekonstruovaná a zpřístupněná turistům. Je upravená. Zeď je tam velice strmá a musí se jít do mnoha schodů, je to vlastně velice náročné, ale opravdu to stojí za to, protože je tam pak nádherný výhled na okolní pohoří a na velký kus té zdi.

J.H. Zmínil ses, že jsi byl u čínské zdi dvakrát. Takže to druhé místo bylo kde?

Jiří: Druhé místo bylo více na východ, na severovýchod od Pekingu, je to někde u městečka Mutuyanu, kde je ta zeď velice podobná jako u Badalinu, to znamená, že je opravená, že je zpřístupněná turistům, dokonce tam vede lanová dráha nahoru, aby se člověk nevyčerpal hned příchodem k té zdi, a tady ta zeď bylo možná ještě o něco krásnější nežli v Badalinu, protože je daleko více v přírodě, tím chci říct, že je mezi stromy, v lese, že vede více mezi zelení, více mezi stromy, než je tomu v Badalinu, kde je vlastně na holých horách.

J.H. Tys byl v Pekingu na přelomu října a listopadu, jaké bylo počasí v té době?

Jiří: Počasí bylo až překvapivě krásné. Na naše středoevropské poměry, kdy v polovině listopadu často už sněží, tak v Pekingu bylo kolem dvaceti stupňů a na výlety jsme chodili v tričku a v letní výstroji, dá se říci.

J.H. Možná, že to mělo ještě jeden dopad, tato doba – a sice že na všech památkách, které jsi jmenoval, nebylo asi tolik návtěvníků, nebylo tam tolik lidí přepokládám.

Jiří: To určitě. Touto dobou tam byli turisti výjimkou. Pouze v těch centrech jako byl Badalin a další část Čínské zdi jsme několik turistů potkali, ale mnoho z nich byli Číňané.

J.H. Myslím že stojí za zmínku také jedna skutečnost: Peking se chystá na olympiádu a díky tomu je spousta památek v reknostrukci. Možná bys mohl některé z nich vyjmenovat.

Jiří: Určitě je to škoda, protože jsme tak nemohli určité památky navštívit úplně nejblíže, jak to jde. Mezi ně patří Bílá pagoda v Beihai parku, která je v lešení, stejně tak Chrám nebes, nebo Letní palác.

J.H. Teď bych se chtěl zeptat na setkání s Číňany. Myslím s obyčejnými Číňany v obchodech. Jaké máš zkušenosti? A s dorozumíváním se. To bývá často problém.

Jiří: Dorozumívání to byl skutečně jeden z největších problémů toho výletu. Například když člověk zajde do restaurace, tak prakticky nemá šanci si objednat, tedy pokud není v restauraci anglické menu, což tedy zpravidla nebývá. Jinou možností bylo, pokud tam byla nějaká obrázková nabídka nebo když byla jídla vyobrazena na fotografiiích, podle kterých mohl vybírat, ale jinak domluva s Číňany v angličtině je velice tristní. Tohle mě překvapilo při výletě na Velkou zeď, kdy žena, která měla za úkol odvést tam turisty a vlastnila de fakto onu cestovní agenturu, tak neuměla taky ani slovo anglicky a nebyla schopná říct, kdy bude nějaký sraz při návratu a podobně, takže domluva s Číňany byla dost špatná, ale na druhou stranu musí říct, že Číňané na mě působili jako milí a pozorní lidé a hostitelé. I když tam byly zase opačné extrémy, kdy nás jako jediné turisty v okolí nás přepadaly hejna prodavačů nebo rikšů, taxíkářů a podobně, doslova nás nutili k nějaké koupi nebo pronajmutí taxíku.

J.H. To byla první část rozhovoru o cestě do Pekingu, který jsem natočil se studentem Jiřím. Druhou část vám v pořadu Jak se jim žije nabídnu opět za týden.