Čínský systém registrace domácnosti volá po reformách které by populaci na čínském venkově poskytly stejná práva jako obyvatelům čínských měst.

V 50. letech minulého století Čína zavedla pro své obyvatele systém tzv. povolení k pobytu neboli hukou. Mělo se tím zabránit exodu obyvatel z čínského venkova do měst, což se v té době považovalo za brzdu dalšího rozvoje země. Čína tím striktne rozdělila svou populaci na vesnickou a městskou. Držitelé městského hukou měli všechny sociální vymoženosti jako potravinové příděly, příspěvek na bydlení, sociální zabezpečení, právo na zaměstnání a vzdělání, zdravotní péči a pensijní výhody, zatímco 70 procent obyvatel, žijících na vesnici k tomu všemu přístup nemělo.

Mít městské hukou a z toho plynoucí výhody bylo po dlouhou dobu snem čínské vesnické populace. Teď, s rychlým ekonomickým rozvojem země se jejich sen postupně mění ve skutečnost.

Začalo to už v roce 1997 sérií reformních kroků v oblasti registrace domácností, což umožnilo migrantům z venkova, kteří měli stálou práci a stálé bydliště, zaregistrovat se jako obyvatele měst a tím získat i sociální požitky. Některé provincie, jako Če-ťiang a Che-pej a samostatně řízená města jako Šanghaj byly mezi prvními, kde byl zaveden jednotný systém registrace venkovských a městských občanů.

I když reformy hukou nejsou všude v Číně stejné, ale pro vyřízení žádosti o registraci za městského občana platí stejná kriteria. V zásadě, žadatel/-ka a jeho/její přímí rodinní příslušníci mohou získat městské „občanství" když on/ona má stálé bydliště a trvalé zaměstnání na území města. V roce 2000 byla tato dvě kritéria zanesena do dokumentu Komunistické strany Číny, který nastínil strategii čínské urbanizace pro 10. pětiletku (2001-05).

Haining ve východočínské provincii Če-ťiang patří mezi první města v Číně, kde byly odstráněny rozdíly mezi vesnickými a městskými obyvateli. V Hainingu, jako textilní a kůži zpravovatelské průmyslové základně byla velká poptávka po pracovní síle, kterou nemohl uspokojit omezený počtem městské populace. Masový příliv žádoucí pracovní síly z čínského venkova jenom urychlil zdejší reformy systému registrace domácností.

Dva roky poté, co v roce 2003 Hainingu proběhla reforma hukou, všichni jeho obyvatele požívají stejná práva.

Nelehký úkol

Do určité míry lze říci, že komunita vesnických obyvatel v Hainingu je „dítětem" štěstěny, protože to, co potkalo je, neplatí pro většinu čínského venkova.

Podle agentury Nová Čína, některé místní vlády změnily rolníkům jejich zemědělské hukou na nezemědělské a dosáhly tak nominální urbanizace. Ovšem sociální výhody z nové získaného městského občanství nemají žádné.

Jeden z rolníků v okresu Tungsin v Autonomní oblasti Ning-sia si reportérovi z Nové Číny postěžoval, že když si dojel na obecný úřad a požadoval i sociální požitky vyplývající z jeho statutu městského občana, tak si mohl vybrat. Buď mu byly nabídnuty minimální životní náklady nebo si mohl vzít zpátky svou identitu rolníka.

Muž se rozhněval, protože on a jeho čtyřčlenná rodina změnila své „hukou" z vesnického na městské poté, co místní vláda v roce 2004 odstartovala kampaň za reformy hukou. Ale poté už nemohl dostat životní minimum, protože bylo určeno pro původní městské obyvatele, ani nemohl využít preferenční politiky, kterou vláda odstartovala letos pro děti z chudých rolnických rodin.

Profesor Chu Sing-dou z pekingského Institutu technologie a odborník na ekonomiku a čínskou problematiku v této souvislosti uvedl, že pokud dojde jenom ke změně identity ze zemědělské na nezemědělskou hukou, pak reforma systému registrace domácností bude mít jenom omezený význam. Podle něj jsou důležité sociální výhody, které by měly z reformy hukou vyplynout, včetně vzdělání, zdravotní péče a sociálního zabezpečení. Proto prof. Chu považuje realizaci tuto reformu „za komplikovaný a systematický projekt", který vyžaduje velice pozorný přístup.