V dnešním pořadu budu vás informovat o oživení staré čínské tradice zpracování rodové genealogie.

První rodopis, v němž byly zapsány údaje o Huang Ti, otci čínského národa, a o šlechtických rodech před rokem 476 př.n.l, vznikl v období Válčích států (475-221 př.n.l). Od 11. století byly rodokmeny již populární. Po vyhlášení ČLR přestali lidé zpracovávat rodopisy. Až v 80. letech došlo postupně k oživení této staré tradice. Rodopisy zpracovávají převážnou většinou důchodci.

75letý stařec Hou Peng-xiao ve městě An-shan v severovýchodní provincii Liao-ning vydal nedávno krásně svázanou 13tisvazkovou genealogii svého rodu. Dílo obsahuje půl miliónu čínských znaků. Jeho rod se po staletích rozvětvil. Rodokmen začíná rokem 1651, kdy se jeho předek z Hou Peng-xiaoovy větve přestěhoval z provincie Shan-tong do vesnice u města An-shan. Tato vesnice pak dostala jméno podle rodiny Hou. Tato větev jeho rodu doposud počítá 14 generací a v jeho genealogii jsou informace o téměř deseti tisících členech rodu Hou, včetně čtyř větví na Tchaj-wanu. Dnes 86letý Hou Cheng-kuan člen jeho rodu na Tchaj-wanu, přispěl finančně k vydání jeho díla i poslal mu mnoho materiálů týkajících se minulosti jejich rodu.

Proč se u pana Hou zrodila myšlenka napsát dějiny svého rodu? Řekl novináři: „Rok, kdy jsem začal psát rodopis, byl právě rokem, kdy jsem odešel do důchodu. Clověk ve stáří rád vzpomíná. Vzpomněl jsem na své rodiče a chtěl napsát něco o nich na památku. Vzápětí jsem vzpomněl i na své své předky. Byl jsem zvědav, odkud pocházejí mojí předci. Tak jsem začal zkoumat náš rodokmen a připravovat jeho genealogii.". Tato práce nebyla snadná. Pan Hou pracoval na ní celých 16 let. Za tuto dobu navštívil více než 10 vesnic a 120 lidí. Absolvoval několik stovek měziměstkých telefonických hovorů. Někdy v noci, když dostal inspiraci, hned vzrušeně vyskočil z postele a běžel k psacímu stolu. Z únavy dokonce došlo u něho i k srdečnému záchvatu dvakrát. Uvedl: „Pocítil jsem však nesmírně štěstí, když jsem rodopis dokončil. Přece jsem zachránil dějiny své rodiny".

V roce 2004 se ve městě An-shan konala výstava, kde bylo vystaveno více než 100 rodopisů. Mezi nimi nechyběly ani velmi kvalitní i vzácné rodokmeny.

Vývoj rodů, místní dějiny a dějiny země tvoří tři pilíře čínské historické vědy. Rodopisy mají někdy vysokou historickou hodnotu. Např. v 8. svazku genealogie rodiny Hou byly zachyceny informace o dílně na výrobu sójového tvarohu, obuvnické prodejně a škole ve vesnici rodiny Hou. Oživení tradice ve zpracovávání genealogie je výrazem touhy lidí po duchovní kultuře v situaci, kdy se zlepšují jejich hmotné podmínky, zejména na venkově.

Současné rodopisy nabyly nové tváře. Staré rodokmeny nesly stopy feudalní společnosti. Ženy byly nypříklad diskriminovány. V nich nebyla záznamenána jména ani skutky žen. Byl v nich zapsán feudální způsob chování a rituál i nelidský rodinný trest. Kromě toho jen lidé z tzv. slavných rodů měli právo na vypracování svých rodopisů, prostí lidé ne. Na rozdíl od tradičních rodopisů, v nichž jsou jen suchá fakta, mají soudobé genealogie bohatší a rozmanitější obsah. Např. k rodopisu jsou přiloženy kaligrafické a malířské tvorby členů rodu nebo dokonce i vědecké stati. Dnešní rodopisy obsahují i zajímavé příběhy, které jsou přitážlivé pro čtenáře.

Podle pana Hou Peng-xiao musí novodobé rodopisy držet krok s dobou a odpovídat moderní civilizaci. Měly by nejen zaznamenávat posloupnost předků, nýbrž by měly být i dobrou učebnicí pro potomky.