V dnešním pořadu vás seznámím s novou skutečností, že senioři se stěhují z města na venkov, který považují za optimální místo pro přežití zbytku života.

Na rozdíl od Česku, kde je docela běžné, že lidé z města mají chalupy na venkově, důchodci z čínských měst žijí stále tam, kde bydlí. Jednak proto, že dopravní spojení mezi městem a venkovem není snadné a jednak proto, že životní podmínky na čínském venkově přece jenom nejsou tak moderní a pohodlné jako ve městě. S hospodářským rozvojem na venkově a stále se zhoršujícím ovzduším ve městech začínají si staří lidé za své útočiště vybírat venkov.

Malá vesnice Shun-jiang v zapadlé části provincie Si-čuang a kde je krásná příroda, je daleká od rzchu velkoměsta. Starý pan Liu Song se rozloučil s životem v moderním a rušném velkoměstě Chong-qingu a přijel sem, kde chce prožít zbytek svého života. Pan Liu byl profesorem aplikované matematiky na Chong-qingské univerzitě, kde pracoval téměř 40 let. Je mu letos 75 let. Odešel do důchodu v roce 1991. Tuto malo vesničku objevil náhodou v roce 1996 a koupil tam starý dům za 6000 čínských jüanů (asi 750 dolarů). Dalších 30 000 čínských jüanů (asi 4000 dolarů) utratil na výstavbu dvoupatrového domku. A tak se přestěhoval se svou manželkou do této malé vesnice. Pět dcer zůstává a pracuje v Chong-qingu. Zanedlouho se však manželka musela vrátit do města, protože jedna z jeho dcer onemocněla a potřebovala pomoc. Starý pan zůstal však spokojeně zůstal sám na statku. Profesor Liu drží přísný životní režim. Hned po ránu se věnuje rozcvičce. Před obědem se věnuje květinářství. Po obědě si dá šlofíka, pak chvilku cvičí a chodí na procházku do polí. Někdy sedí mezi květinami a čte si. Profesor Liu Song je nesmírně spokojen s venkovským životem. Městský ruch a shon je mu už odporný. V jeho vesnici je klid, čistý vzduch, dobře se dýchá,. Zelenina je čerstvá a levná. Obiloviny z úrody ze stejného roku a jsou výživnější než pečlivě zpracovaná rýže nebo pšenice ve městě. Dříve byl churavý, zatímco teď je zdravý jako ryba. Má plnou důvěru, že se dožije 110 let.

Starý pan Le Bing-yun, kterému je 73 let koupil v roce 1994 domek v okolí Pekingu. Dům má plochu 100 čtverečných metrů. Ma 7 pokojů obrácených na sluneční stranu. Na dvoře byla malá zelinářská záhrada, vepřín, primitivní záchod. Tehdy byly hmotné podmínky ve vesnici špatné. Voda z vodovodu tekla jenom v určenou dobu a museli si vždycky udělat rezervu do velkého džbánu. Často se vypínala také elektřina a museli svítit svíčkami. V létě lítaly mouchy a komary a v zimě fičel ledový vítr. Nákup životních potřeb byl obtížný. Museli kupovat věci na tržišti, které se konalo jen dvakrát měsíčně. Ke zlepšení životních podmínek rozbořili vepřín, psí boudu a záchod na dvoře a odstranili odpadky. Pozvali vesnické stavbáře, aby podle jejich projektu přebudovali starý dům a vystavěli dalších 6 pokojů naproti. Nechali zavést kanalizaci a vodovodní potrubí a vybudovat záchod s moderním vybavením. Teď bydlí v krásném životním prostředí. Jedí čerstvou zeleninu, kterou sami vypěstovali. Mají v záhradě ovocné i okrasné stormy. Kromě toho si pan Le zařídil malířský ateliér. Místní zemědělci jsou laskaví, ochotni a upřímnía vždy jim vycházeli vstříc. Z úrody jim posílají nejlepší sladké brambory, dyně, zeleninu a kukuřici. Na oplátku manželé Leovi jim přednáší o hygieně a zdravé výživě. Měří jim krevní tlak, fotografují, o Jarních svátcích jim píší dvouverší na dveřích a učí děti malovat čínské tušové obrazy. Takhle tam žijí už 12 let. A pan Le říká: Žijeme v našem útulném domě spokojeně nevázaně a máme plné ruce práce. Plně si užíváme radostí z ideálního idylického života na venkově.