Vysoká postava má v dnešní společnosti své výhody například při hledání zaměstnání. Kdo má vysokou postavu, může se ve sportu prosadit jako basketbalista a v zaměstnání třeba jako modelka nebo stewardka. Většina dívek si také přeje, aby jejich partner měl vysokou postavu. Ale v širokých stepích severní Číny žije takový padesátník, který je dosud svobodný právě proto, že je příliš vysoký. Ze stejného důvodu zůstal doma přes 30 let, kdy se nechtěl kontaktovat s vnějším světem.

V loňském roce došlo ke změně v životě tohoto mongolského patevce, protože jeho výška 2,361 metru byla zanesena do Guinessové knihy rekordů a stal se člověkem s nejvyšší postavou přirozeného růstu na světě.

Jmenuje se Bao Xishun a narodil v pastevecké rodině v Autonomní oblasti Vnitřního Mongolska. Když mu bylo 15 let, jeho postava začala nekontrolovaně růst. Ve věku 20 let měl výšku 2,1 metru. Mladý kluk neměl z vysoké postavy radost, naopak všude se cítil nepohodlně: potřeboval například víc jídla a látky na své oblečení. Když například šel ven, neměl k dispozici vhodnou postel a ještě musel čelit zvědavým pohledům jiných.

„Tehdy se lidé denně přicházeli na mně podívat a tak jsem se cítil špatně. Když mi bylo dvacet, nechtěl jsem se už objevovat před lidmi. Mimořádně vysoká postava mi přinesla stres a myslel jsem, že onemocním."

Bao Xishun pak šel k lékaři. Výsledky tělesné prohlídky ukázaly, že kromě nohy s lehkým reumatickým zánětem, ostatní části těla jsou v pořádku. Právě v této době vyvolala jeho vysoká postava pozornost basketbalového trenéra, který ho pozval do mužstva. Bao Xishun měl velkou radost z toho, že se jeho vysoká postava může uplatnit na basketbalovém hřišti. Brzy se pustil do tréninku. Ale přes velké úsilí jeho nohy nedokázaly přizpůsobit náročnému utkání na basketbalovém hřišti. Dva roky poté se musel vrátit domů.

Bao Xishun pak pasl dobytek ve stepích. Když jako dospělý muž začal mít zájem o děvčata, seznámil se s několika ze sousedních vesnic. Ale poté, co uviděly jeho vysokou postavu a musely se na něho dívat do takové výšky, tak je přestal zajímat. Stydlivý kluk pak měl pocit méněcennosti. Bál se, že by se někdo díval na něho jako na exotické zvíře, proto málokdy vycházel ven.

Baoxishun je nejmladším z pěti sourozenců. Starší bratři a sestry ho velice milovali a proto mu vyhověli, aby se staral o domácnosti. A tak se Bao Xishun čím dál tím více uzavíral do sebe.

Když mu bylo 40 let, zemřela mu matka, což znamenalo pro něho velký tlak. Matka nejvíce milovala svého nejmladšího syna. Kvůli jeho vysoké postavě nemohl koupit vhodný oblek ani obuv. Matka to mu vždy udělala vlastnoručně.

Bao Xishun si myslel, že by možná depresívně strávil celý svůj život ve stepích. Ani ho nenapadlo, že v září 2004 ho navšíví majitel restaurace z města Chifeng, na východě Vnitřního Mongolska a pozve ho do restaurace, aby sloužil jako posel image. Zpočátku s tím nesouhlasila rodina Bao Xishuna, protože měla obavy, že by se nepřizpůsobil tamnějšímu životu. Bao se ale po bedlivých úvahách rozhodl, že se podívá ven, do světa.

Několik dní poté, co přijal tuto práci, se restaurace stala velice navštěvovanou a proslulou. Lidé přicházeli jednak kvůli jídlu, ale i kvůli jeho vysoké postavě.

A tak se máloznámý člověk integroval do rušného života ve městě. Poprvé v životě dostal pro něj zvlášť zhotovené boty a měl svůj pokoj, ve kterém se mohl pohybovat vzpříměně. Poprvé ve svém životě jel letadlem do Hohhotu, hlavního města Vnitřního Mongolska. A změnila se i jeho povaha. Jeho příbuzný nám uvedl,

„Původně to byl uzavřený člověk. Zatímco teď se rád setkává s lidmi. Už nechce sedět doma, rád se podívá do okolí anebo hraje karty s kamarády."

Díky médiím byl Bao Xishun zapsán do Guinnessové knihy rekordů a získat titul „člověk s nevyšší postavou přirozeného růstu na světě."

Bao Xishun se často v tradičním modrém mongolském oděvu začal pohybovat na různých veřejně prospěšných akcí v Číně. Objevily se i pozvánky do zahraničí. Bao chce také něco udělat ku prospěchu svého domova. Plánuje vybudovat asfaltovou silnici ve své vesnici a také finančně pomoci svým mladým chudým krajanům, aby mohli pokračovat ve vzdělávání.