J.H. V dnešním pořadu Jak se jim žije vám nabízím druhou část rozhovoru, který jsme s mojí kolegyní z české sekce CRI Lucií natočili těsně po vystoupení české kapely Kungpao v průběhu finálového večera soutěže Cizinci představují čínské umění. Celý finálový pořad a tím také vystoupení skupiny Kungpao snímala pekingská televizní stanice BTV a jeho sestřih zařadila do svého svátečního programu v průběhu čínských Jarních svátků.

J.H. Moje kolebyně Lucia má dotaz.

Lucie: Jestli jste spokojení se svým chováním?

Hrdlička: My jsme velmi spokojeni, protože jsme měli strach z toho, jak bude na naše provedení čínského bigbítu reagovat čínské publikum. Zatím jsme znali pouze reakce českého publika, které je s bigbítem jako takovým více spjato a má s ním větší zkušenosti.

Faifr: Hraje se taky u nás bigbít delší dobu...

Hrdlička: Takže jsme měli strach. A zvláště při natáčení televizní akce, která má svá specifika, tak jsme nevěděli, jak budou diváci reagovat, jak se jim ta písnička bude líbit. Ale byli jsme velmi nadšeni tím, jak byli vřelí. Možná zčásti to bylo chování, které bylo podmíněno podstatou té akce, ale z velké části si myslím, že reakce byla srdečná a spontánní.

Lucie: Co znamená Kungpao pro váš život?

Hrdlička: Kungpao je pro mě osobně je možnost se setkávat s výbornými přáteli, pravidelně se s nimi setkávat...a dělat něco více, než jen chodit na pivo. Na to pivo chodíme taky, ale až třeba po zkouškách nebo po koncertech. To pro mě znamená Kungpao.

J.H. V tuto chvíli si připomeneme část vystoupení skupiny Kungpao na zmíněném večeru.

(hudba – úryvek)

Lucie: Co pro vás znamená čínská hudba, čínský pop a rock!

Faifr: Je to pěkná hudba. Je to hudba, kterou jsem si oblíbil, když jsem byl na studiích v Číně, kterou jsem poslouchal, od Svej tina, od Džang šu a tak dále. Pak jsem to přivezl domů a připomíná mi to můj čínský pobyt, je to něco, co se dá uplatnit v kapele.

Lucie: Vaše přání k dalšímu rozvoji skupiny Kungpao?

Kytarista: První cíl, který jsme měli, podívat se společně do Číny, se nám vcelku neočekávaně brzy splnilo, další, o čem jsme začali uvažovat, je turné po Spojených státech, ale dalším vývojem bude určitě další a větší koncertní činnost tady v Číně. Tohle je náš první pilotní skok sem, osaháme si tady terén a uvidíme. Zdá se, že čínští posluchači přijímají naši interpretaci čínského roku celkem kladně, takže myslím si, že by to nemusel být problém. Na koncertu dochází k dlouhodobější interakci mezi námi a tím publikem, tam se to pozná.

J.H. Kde jste ještě hráli předtím a kde budete mít další koncerty v Číně?

Faifr: V Číně budeme v Šanghaji, v klubu ARK...

Hrdlička: V Šanghaji máme koncerty dva, jinak jsme měli koncerty v Pekingu, taky dva. Jeden byl v klubu, který je domovskou scénou slavnějších čínských hudebníků, jako je například Tuej tien, ten klub se jmenuje Get Lucky. Byl to bohužel náš první koncert tady a naše první osahávání. Možná jsem nezvolili příliš vhodný den pro ten koncert, byl to čtvrtek, takže přišlo pouze asi čtyřicet lidí, nebo padesát. Na to už nejsme zvyklí na tak málo publika a čínského publika, kterém nepřišlo na nás, které si přišlo posedět do baru. Tak z toho jsme byli trošku zklamáni, ale pak jsme měli koncert v klubu, který se jmenuje Bezejmenná planina, který je zase domovskou scénou undergroundu a punku a je to spíš místo, kam chodí mladší lidé. Je to také poměrně dále z centra a měli jsme tam vynikající kolegy z Japonska, kteří hráli punkovou hudbu, snímala to soukromá televize. Byl pátek, na tom koncertu bylo asi dvě stě, dvě stě padesát lidí, takže tam jsme navázali tu skutečnou komunikaci s diváky a to nás velmi potěšilo.

Lucie: Pozítří se rozloučíte s Pekingem. Mohli byste popsat svou náladu před odjezdem?

Bubeník: Určitě nám bude trochu smutno po Pekingu, ale zase na druhou stranu se těšíme do Šanghaje.

J.H. Takže my vám poděkujeme za rozhovor.

Pořad Jak se jim žije připravil Jiří