Letošek je pro Číňany rokem psa. Při oslavě nového roku, kde hlavní roli hraje roztomilý psík, bych Vás rád seznámil s příběhy, které se vážou k psíkovi u mnoha národnostních menšin v Číně. Některý příběh demonstruje lásku kterékoli národnosti k pejskovi, v dalším příběhu se možná praví o vzniku některé etnické skupiny a nebo o těsném spojení psíka s náboženským vyznáním. Prostřednictvím dnešního příspěvku poznáte to, proč mnoho čínských národností projevuje úctu a lásku k psíkovi a nejedí psí maso.

Pes je přítelem lidstva. Již před čtyřmi tisíci lety se pes přizpůsobil domácímu prostředí a je schopen pomáhat při lovu nebo střežení domu. Díky loajálnosti svému pánovi se těší velké oblibě lidské společnosti. Právě z těchto důvodů se šíří po tisíciletí mnoho příběhů o záchraně pána psíkem.

Pes se dokonce stal totemem některých národností, k nimž patří například Yaoové a Sheové, kteří žijí v horách na jihu Číny. V dávnověku prý válčil král s nepřátelským státem. Král přislíbil, že provdá svou dceru za toho, kdo by přinesl hlavu protivného vůdce. Nakonec se to podařilo psíkovi, který se jmenuje Pchan-chu. Ten odnesl princeznu na jih Číny do hornaté oblasti, kde se s ní oženil po převtělení v lidské podobě. Jejich potomci se dělí na dvě části, tedy na Yaovy žijící na západě a Sheovy žijící na východě. Obě národnosti pokládají pes za totem. V jejich oděvu a ozdobách, v rituálních akcích a v písemných dokumentacích je vidět stopy psa. Mnoho jiných národností, jako jsou Miaové, Čuangové, Tchu-ťiaové a Li-suové, kteří smíšeně žijí s Yaovy a Sheovy, vlivem legendy o Pchan-chuovi mají lásku k psíkovi a nejedí psí maso.

Mandžuové představují jednu z etnických skupin, které pokládaj psí maso za tabu. Podle legendy se zakladatel mandžuské monarchie Nurchač kdysi utekl do některého obytného domu před pátracím útokem nepřátelských vojsk. Skryl se do sporáku, zatímco ho nepřátelé chtěli spálit přidáním dříví. Po odchodu nepřátel přiběhl pes a snažil se zhasit oheň namočením své srsti. Nakonec se psíkovi podařilo zachránit Nurchače, ale psík samotný byl spálen. Později po nástupu na císařský trůn vydal Nurchač dekret na památku psíkové zásluhy. Nabádal své občany, aby milovali psíka, nejedli psí maso a nepoužívali žádnou věc související s psíkem.

Výzva Nurchače ovlivnila nejen Mandžuovy, ale také národnost Xibo, která má těsné vztahy s Mandžuovy. Kromě toho lásku k psíkovi projevují i pastevní národnosti na severu Číny, k nimž patří Mongolové, Chazakové, E-wen-keové a Ju-guové. Bez pomoci psíka by neobešli v jejich dlouhodobém kočovném životě. Pes se stará o stádo ovcí, pomáhá v lovu nebo při bdění do noci. Je dobrým pomocníkem svého pána a už se stal jedním z rodinných přísdlušníků. Protože tyto národnosti mají hluboký cit vůči psíkovi a vůbec nejedí psí maso. U některých národností žijících v provincii Yunnan se ještě šíří legenda o kojení jejich předků psím mlékem.