Profesor Jaroslav Průšek byl zakladatelem české sinologie. Již během svého prvního dlouhodobého pobytu v Číně (ještě před 2. světovou válkou) se dokonale seznámil s čínským prostředím a navázal osobní přátelské kontakty s nejvýznamnějšími čínskými vědci a umělci. Díky své píli a erudici se velmi brzy vypracoval na čelné místo mezi světovými sinology a jeho jméno je tak i dodnes respektováno. Kromě vědecké práce zůstane trvalou zásluhou profesora Průška skutečnost, že vychoval celou generaci svých pokračovatelů a ve spolupráci s básníkem Bohumilem Mathesiem na překladech Zpěvů staré Číny umožnil českým čtenářům poznat krásu staré čínské poezie. Na sklonku života se profesor Průšek dočkal trpkého zklamání, když byl v období tzv. "normalizace" vypuzen do nuceného ústraní.

Průškovu knihu Sestra moje Čína, která v Čechách poprvé vyšla v roce 1940, patří k nutné výbavě všech, kdo se snaží porozumět čínské kultuře a návazně i současnému dění v této velké zemi, například rozporům mezi čínským a evropským myšlením. Jeho jméno však nemůže být nikdy zapomenuto.

Tak začíná doslov k 1. vydání knihy Sestra moje Čína z roku 1940 od zakladatele české sinologie Jaroslava Průška.V roce 2002 byla tato významná publikace přeložena do angličtiny a vloni vyšla i v čínském překladu. Čínské vydání z pera pekingských bohemistů v čele s Cong-linem je obohaceno fotografiemi z Průškova rodinného archivu.

Napsal autor: "Dal jsem této knize jméno Sestra moje Čína. Vypůjčil jsem si ten název z Pasternakovy sbírky básní Sestra má — život. Hodí se mi, vystihuje lépe můj poměr k této zemi než kterýkoli jiný, o nichž jsem přemýšlel. Mám rád tu zemi, je mi blízká jako sestra. Ale jako k sestře jsem k ní kritický, viděl jsem její bídu, znám její nedostatky. Byl jsem jí nadšen, zklamán a roztrpčen, ale nikdy jsem nemohl být lhostejný. Nemůžeme být lhostejní k tomu, co je nám blízké.

Nechtěl jsem napsat tuto knihu. Trvalo to dlouho, než jsem se k tomu odhodlal, více než dva roky. Je to věc spíše vynucená okolnostmi. A když jsem musil psát — píši velmi nerad, — jediná cesta, která mi zbyla, bylo zachytit osobní zážitky, několik dojmů, vyprávět o tom, co mi bylo blízké, a vzpomenout si na pár lidí, které jsem měl velmi rád."

Už jsem si koupila čínský tisk Sestra moje Čína v pekingském kníhkupecnictví a začala číst. Myslím si, že čínští bohemisté a čeští sinologové ve skutečnosti představují most vyměny a přátelství mezi Čínou a Českou republikou. Měli bychom jim poděkovat za jejich podíl.