V soustavě tradiční čínské kultury je jméno a příjmení člověka důležitým indikátorem jeho původu a osobitosti člověka. Právě kvůli tak významné roli byl systém jmen starých Číňanů velice komplikovaný. Kromě oficiálního příjmení a jména měli Číňané druhé a dokonce i další jméno. V odborné knize napsané za nadvlády dynastie Čching se píše, že jméno slouží k rozlišení generací rodu a společenského postavení.

Pozornost jménu začali Číňané věnovat již v době dynastií Šang a Čou, kdy došlo k ceremonizaci a systematizaci jména a vznikla i různá tabu a omezení. Ve vyšších společenských vrstvách se musela konat slavnost pojmenování novorozence nebo volení znaků potřebných v jméně. Navíc se nesměli navzájem oslovovat jménem. V této souvislosti vznikla zdrobnělina jména, která se u nás nazývá kojenecká nebo dětská přezdívka, protože ji člověk většinou získal brzy po narození v období kojení. Taková zdrobnělina se používala v rámci rodiny, příbuzných a kamarádů.

Lidé žijící na nižší společenské vrstvě neměli právo ani dovednost uspořádat akt pojmenování novorozence. Jeho dětská přezdívka tak působila jako oficiální jméno až do poslední chvíle života.

Příslušnice rodiny na vyšší společenské vrstvě dlouhodobě žila v budoáru a málokdy se objevila na veřejných místech. Zdrobnělina jejího jména se používala jenom v rámci rodiny a nazývala se jako budoárové jméno.

Kojenecká jména chudých i bohatých lidí většinou nezní hezky, což prý slouží k tomu, aby děti mohly vyrůstávat klidně a vymanit se z moci nemocí a zlých duchů. Tento zvyk vznikl již v době dynastie Chan.

Ve vědomí vesničanů musí být zdrobnělá jména požehnána. Přezdívka se znakem „zámek" nebo „uzávěr" je zacílená na to, aby frenkventované použití přezdívky přineslo nebeskou sílu, která napomůže připoutat dítě k rodině a nedojde k jeho předčasnému úmrtí. Vesničané rádi dávali dětem jméno štěně, tele, prase a podobně. Dítě tím může být snadno odchováno stejně jako drůbež, které není třeba věnovat dobrou potravu a velkou starost. Udělení jména obsahujícího znak „železo", „ocel" nebo „zlato" zase znamená požehnání dítěte, aby bylo zdravé a mělo postavu pevnou, stejně jako kov. Staří Číňané se domnívali, že jméno se podstatně vztahuje na člověka samotného a tedy že člověk se musí podrobit vlivu vnější síly včetně jména. Také se stalo, že někteří rodiče pojmenovali své dítě přezdívkou dítěte jiné rodiny. Mysleli si, že jméno je nositelem duše, a dojde-li k působení zlých duchů, může jim čelit jiné dítě, neboť daná přezdívka není skutečným jménem jejich dítěte.

Z výše uvedených příkladů lze vidět, že přezdívka hrála roli ochrany dětí, a to spojením s tradiční vírou a čarodějnictvím. Význačné místo při udělení zdrobnělého jména zaujaly ve starodávné minulosti nadpřirozené faktory. V moderní společnosti postupně tyto faktory při pojmenování mizí, protože úroveň materiálního života a zdravotnické péče doznala značného zlepšení a lidé se už nemusejí obávat dětské úmrtnosti.