V červnu roku 2004 Xiong Hui absolvoval automobilovou průmyslovou univerzitu v provincii Hu Bei. Jěště před absolvováním se přihlásil mezi dobrovolníky, kteří působí a pomáhají chudým čínským vesnicím. Životní a pracovní prostředí je tam strastiplné. Jak tento mladý člověk dokázal opustit metropoli, kde měl velmi dobré životní podmínky? Životní postoje Xionga v době dospívání hluboce ovlivnil jeho otec, který pracoval v okresní vládě. Xiong Hui doufá, že podobně jako otec může pomoci obyčejným lidem, kteří to potřebují.

Dne 23. srpna roku 2004 Xiong Hui přijel do obecné střední školy v chudé horské oblasti Zhu Xi v provincii Hu Bei. Strastiplný život v této oblasti ho překvapil. Když vstoupil do učebny, viděl oči žáků, naplněné touhou po znalostech. Xiong Hui pochopil, že jako absolvent univerzity neměl žádné významné postavení. Ale jako učitel se stal nepostradatelným pro děti v této chudé oblasti, protože naléhavě potřebují vzdělání.

Xiong Hui učil matematiku ve třech třídách této střední školy a navíc byl konzultantem pro řešení psychických a životních problémů studentů. Na začátku se těžko přizpůsoboval nové práci a novému prostředí. Často se dopouštěl chyb, i když jenom malých. Ale studenti a kolegové měli pro něj pochopení. Pomohli mu zejména staří učitelé s bohatou zkušeností. Po půl roce úsilí Xiong Hui úspěšně prošel změnou z pouhého absolventa univerzity na kvalifikovaného učitele. Byl mladý a jeho vitalita přinesla do školy nový impulz. Jeho hodiny se postupně stávaly mezi studenty velice oblíbenými.

Život v chudé horské oblasti byl nejenom těžký, ale také nudný. Chybělo kulturní vyžití a kontakt s vnějším světem. Xiong Hui musel projít těžkou zkoušku obrovské osamělosti. Věnoval více pozornosti studiu a životu svých studentů. Mnoho studentů se narodilo v chudých rolnických rodinách. Jejich rodiče byli z chudých poměrů a nedostalo se jim vzdělání. Když Xiong viděl rozmrzelou náladu svých studentu, okamžitě se začal s nima bavit, vyptávat se na jejich problémy a řešit je. Studenti měli z jeho zájmu dobrý pocit. Když některý student zůstal nemocný, Xiong Hui ho oosbně poslal do nemocnice. Jeho měsíční mzda je jenom několik set juanů, ale když měl některý student finanční obtíže, Xiong Hui vždycky nabídl pomoc. Teď je Xiong Hui pro své studenty důvěrným kamarádem a starším bratrem. Ale studenti se také starají o Xiong Hui. Xiong Hui pracuje a žije na této škole už jeden a půl roku. Zjistil, že s jeho studenty je veselo a toto období, strávené v odlehlé, chudě vesnici zůstane pro něj po celý život nezapomenutelné.