Tito manželé bydlí na nejfrekventovanější obchodní ulici Ba Kuo v Lhase, hlavním městě Tibetské autonomní oblasti Číny. Manžel je příslušník národnosti Han. Jmenuje se Han Xiu-jun a letos je mu 82 let. Manželka pochází z tibetské národnosti a jmenuje se Baima Zhuoga. V roce 1941 18letý chlapec Han Xiu-jun spolu se svým pánem-hospodářem z vnitrozemí Číny přijel přes Hongkong a Indii do Lhasy. Tam na ulici Ba Kuo zřídili prodejnu. Tehdejší situaci pan Han popisuje takto:

„Tehdy bylo velmi těžce. V Lhase se nedalo koupit skoro nic, i když jsme měli peníze. Zboží muselo být přepravováno z vnitrozemí Číny po vodní cestě do Hongkongu a indie a pak na koních do Lhasy. Celá tato cesta trvala 20 dní. Až po osvobození vláda zde vybudovala silnice a zřídila obchodní firmy, v kterých jsme nakupovali zboží za velkoobchodní cenu. Na začátku svého pobytu v Tibetu jsme neuměli mluvit tibetsky, ale Tibeťané se k nám chovali velmi sympaticky kvůli tomu, že jsme opustili své rodiče a žili tak daleko od domova. V té době bylo tady mnoho nepálských obchodníků, kteří s nami také dobře zacházeli. Na ulici Ba Kuo bylo tehdy jenom málo obchodů, ale teď jich rychle přibývá."

Pan Han dále řekl, že původní Lhasa byla velmi malá a žilo tady jenom 30 tisíc obyvatel. Některá místa, která teď patří k centru města, byla dříve předměstími. Kláštery, místní vláda a šlechta tehdy vlastnily veškerou půdu. Nevolníci žili velmi trpce, neměli žádné právo, byli chatrně odění, bydleli v malých a tmavých domečcích, kde nebyl žádný slušný předmět. Obchodníci a řemeslníci jako pan Han žili trochu lépe. Při cestování však museli s sebou nést všechny potraviny a předměty denní potřeby, protože tyto věci se venku nedaly koupit.

Pro pana Han je štěstím, že dostal dobrou ženu, totiž jeho tibetskou manželku Baima Zhuoga. Paní Baima je dcera jeho sousedu a často učila pana Hana Tibetštině. Tak se oba mladí lidé do sebe uzavřeli sňatek v roce 1951, kdy ústřední vláda Čínské lidové republiky uzavřela s místní vládou Dalajlámy dohodu o mírovém osvobození Tibetu. Svatba byla vesměs tibetská a trvala tři dny, i když svatební stoly nebyly tak bohaté jako dneska.

Na otázky naší dopisovatelky, proč se paní Baima zamilovala do chlapce z národnosti Han a zda jejich sňatek narazil na nějaký odpor, paní Baima se smíchem odpověděla:

„Necítila jsem rozdíl mezi Tibeťany a Hany. Nenarazili jsme na žádný odpor při uzavření manželství a nesetkali jsme se s projevy diskriminace v našem okolí. Těší mě, že manžel stejně jako my mluví tibetsky, věří v buddhu a jí stejné jídlo."