Alena: Na druhou stranu si myslím, že Čína a Číňani všeobecně umí tyto památky využít. A nezaplatíte moc, ale zaplatíte za všechno. Včetně toho, že jako turista si dáte oběd, který tedy je jakoby v místní kantýně, až bych řekla v horší kantýně a zaplatíte za to nevídanou cenu, kdežto v restauraci, která je nóbl, tak zaplatíte stejnou cenu a přitom se najíte slušně a velice chutně. Patří to k turistickému ruchu, ale na druhou stranu to dělají správně, mají památky, potřebují je opravovat, potřebují na to finance, tudíž ne moc – ale vyberou za to.

Takže tolik asi k památkám. Jinak se mi strašně líbí jedna věc...Oni pamatují na to, že mají velkoměsto a potřebují zeleň. O tu zeleň se starají, dneska jsem třeba viděla jednotit trávu, což je takový zvláštní úkaz, ještě jsem to v životě neslyšela...ale jejich parky jsou hezké. Oni toho dovedou využít...Zaplatíte deset juanů... a oni tak pak tráví svůj víkend. Dokonce do Beihai parku se dá koupit za deset juanů měsíční permanentka. Takže zase je to směšná částka, ale potřebují nějakou tu úpravu tyto parky a když bych měla říct globálně, tak nejvíce se mně líbil... i přes všechny památky, přes všechny dojmy, tak se mně líbil park Badachu, což je vlastně už za hranicí Pekingu, je to tak velký park, že Číňani, kterých je tu všede hodně, se nějak rozprostřou, ztratí se mezi stromy a dokonce můžete třeba, byť na krátkou chvilku, na dvě na tři minutky, jít úplně sám, což se tady v Číně asi málokdy stává.

J.H. Cestování vlakem. To bývá také časté téma a atrakce pro cizince.

Alena: Já bych to nenazvala atrakcí, já bych to nazvala zajímavou zkušeností. Abych byla přesnější. Určitě jsem si nepředstavovala, že cesta vlakem bude znamenat to, že vagón, byť tedy do čestiny přeloženo „lehátkový", bude tak zvaně jenom kóje po šesti. A žádné dveře, čili vlastně jenom ta tenká stěna mezi jednotlivými lůžky oddělovala ta pomyslná jednotlivý kupátka, takže se dá říct, že celý ten vagón žil dohromady. Zvlášť když cestujete v noci, tak všichni Číňané nastoupí, okamžitě vybalí své polívky. Dá se říct, že čínská strava je sice dobrá, ale někdy je hodně pronikavá, co se týče vůně, a v tu ránu nevíte, jestli jste ve vagóně nebo jste v místní vývařovně, všichni to vybalí, vybalí své termosky s čajem, se zeleným čajem a začnou to jíst. Opět se chovají velice živočišně, takže pomalu neslyšíte vlastní slovo. Nějakým způsobem to do sebe nasrkají. A chvíli přemýšlíte, jestli ten pán naproti vám, který sedí v obleku, prostě hupne do té postele tak, jak je. Ten pán udělá to, co jste nepřepokládali, že teda aniž si sundá oblek...tedy sako si sice sundá, ale to si sroluje pod hlavu, tak v těch kalhotech hupne do té postele...

J.H. Těmito zážitky z cesty vlakem prozatím vyprávění pražské turistky Aleny o čínských zážitcích ukončíme. Další část o jejích poznatcích ze pobytu v Číně vám v příštím vydání pořadu Jak se jim žije nabídne opět Jiří.