J.H. Nabízím vám další dva rozhovory, které vypovídají o tom, jak se žije Čechům a Slovákům, kteří pracují v Šanghaji. Na pohled na život v Číně jsem se při setkání Čechů a Slováků žijících v Šanghaji, zeptal nejdříve pana Stehlíka, manžela slovenské konzulky v Šanghaji. Jak jste si zvykl na život v Asii, tak zněla moje první otázka.

Slavík: Je to ťažké si zvyknúť. Je to niečo úplně iné ako u náš. Je to obrovské mesto, obrovská civilizácia, krajina, ktorá se strašně rozvíja, ide dopredu, niekedy se zdá, že vlastně civilizácia predbehla tých ludí. Zase čo mi chýbá...nejsú tady hory napriklad naše, alebo zeleň. Pokial si myslíme, že Čína je iba zelená, není iba zelená, je to jednoducho obrovské mesto.

J.H. A v čem tu působíte, v jaké oblasti?

Slavík: Já doprovázam manželku, ktorá je konzul Slovenské republiky a viacmeněj robím nyní v domácnosti.

J.H. A učíte se čínsky?

Slavík: Čínsky nie. Zdá se mi to strašně ťažké, nemám na to sluch.

J.H. A co byste doporučil někomu, jako jsem já, který přijel do Šanghaje poprvé, co byste považoval na nejpodstatnější poznat v Šanghaji?

Slavík: Určitě miestné trhy, čo sú také špecifické, kde se sjednává cena, určitě stravu, aby Europan pocítil, že ta strava je trochu jiná.

J.H. Je odlišná šanghajská strava od té pekingské?

Slavík: Je jiná. Je taká sladšia. Viacej cukru je tam. Je to treba zkusit, kaýdá provincie má jiné špecifiká.

J.H. Já jsem tady jenom krátce, takže jsem to zatím nepoznal. Děkuju vám za rozhovor.

J.H. Dalším Čechem pracujícím a dlouhodobě žijícím v Číně, který se zúčasnil šanghajského setkání, byl pan Červinka.

Pozval jsem pana Červinku a ptám se ho stejně jako ostatních – jak se vám žije v Číně?

Červinka: Můžu říct na rovinu, že jsem tady spokojenej, žije se mi tady velice dobře. Já jsem v Číně asi rok a půl. Teď už jsem vlastně u druhého zaměstnavatele, předtím jsem pracoval tady v Šanghaji, teď jsem dole v Šenženu. Můžu říct mám tady čínskou snoubenku, takže budu se ženit a jsem tady doopravdy spokojenej.

J.H. Jak dlouho člověku trvá, než si zvykne na Čínu?

Červinka: To záleží na to, jak je člověk otevřenej, jak dokáže akceptovat novou kulturu a nové prostředí. A taky záleží na tom, jestli má rodinu, nebo jestli je singl, potom jak je starej, to určitě hraje roli. A když sem člověk přijede v nějakém mladším věku a je ochoten akceptovat nové prostředí, tak mu to trvá velice krátkou dobu, já bych řekl tak ... Já když jsem tu byl nastálo, tak po třech měsících se mi stýskalo, těšil jsem se domů, ale pak jsem se vrátil po šesti měsícíh do Číny a po takových šesti se mi nechtělo ani vracet.

J.H. Já to znám, i když jsem podstatně starší než vy, tak jsem tohle zažil podobně, já jsem tady už sedm měsíců a tady tak tři měsíce mně trvalo, než jsem si zvykl. Vy jste říkal, že pracujete v Šenženu. Jak se žije tam? Protože zatím jsem se žádným Čechem, který by žil v Šenženu, rozhovor nedělal.

Červinka: Oni tam taky žádní nejsou! Šenžen je trošičku ojedinělej, je to speciální ekonomická oblast, tam i Číňani, když tam jedou z mainlandu, tak potřebují vízum, to město je vlastně vybudované, to udělal před pětadvaceti lety jistý čínský politik, usoudil, že tato pozice u Honkongu je ideální místo, kde by se mohly zřídit byznyscentrum a výroba. Takže před pětadvaceti lety tam byla malá vesnička, teď je to velkoměsto o osmi milionech lidí. Ekonomicky velmi prosperující. Spousta firem tam má své výrobní závody. Osmdesát procent Číňanů nejsou z Šenženu, jsou prostě odjinud. Z celé Číny. Ty tam přijedou za prací, vydělat peníze a pak se vrátí zpátky.

J.H. Takový dojem jsem měl i v Pekingu.

Červinka: Ale v Šanghaji je už celá komunita jakoby stávajících obyvatel, kteří mají vztah k tomu městu, ale v Šenženu tohle trochu chybí. Takže tam potkáte lidi z celé Číny, ale zároveň je to město s největší kriminalitou v Číně.

J.H. Jezdíte na tato setkání pravidelně, sem do Šanghaje?

Červinka: Ne, já jsem podruihé, byl jsem minulý rok v květnu. Jak mi to vyjde časově, já nemám moc čas. Takže vám děkuju.

Pořad Jak se jim žije připravil Jiří.